MT - P12

27. února 2014 v 14:27 | Kakajko |  Milostný trojúhelník

Díl jedenáctý: .. U Diany

Daniel - Patrick - Diana

Druhý den:
(Patrick po věčném vyčítaní usl na pohovce.)
Probudil jsem se a hned, jak jsem vnímal zem a okolí, vyběhl jsem do kuchyně. Čekal jsem tam Andyho, rozesmátého, v zástěře, jak stojí u linky a dělá snídani... Nebyl tam. Opřel jsem se o rám dveří a sklopil hlavu. Šel jsem do předsíně, chmatl kabát a přehodil ho přes sebe. Vyrazil jsem za Danielem a pořádně mu prozvonil barák. "Tak otevři."


Rozospatý som vstal, a išiel som otvoriť dvere. Keď som ich otvoril, zostal som v šoku. Stál tam vyplašený (áno, vyplašený) Patrick.

Šmatl jsem ho za triko a dokonce naštvaný jsem se na něj zamračil: "Kde je Andy?!"

Chvíľu som bol ticho a nedochádzalo mi, prečo sa ma na to pýta. "Ehm.. ty o tom nevieš, čo?" Zdvihol som obočie. Asi sa medzi nimi niečo stalo, Andy by mu to za normálnych okolností určite povedal... teda aspoň myslím.

Nechápavě jsem na zamrkal. "O čem nevím?" pustil jsem jeho triko a stál tam, čekajíc co mi řekne.

"Andy je teoreticky 50 na 50 mŕtvy" Stál som tam a cítil som, ako sa mi slzy zase tlačia do očí, ale ovládol som sa. Čakal som čo urobí, ako zareaguje.

Nepochopil jsem, naklonil jsem hlavu na stranu a vyskočilo mi jedno obočí, kolem mě skákaly otazníky.

Vzdychol som a keď som začal hovoriť, modlil som sa, aby sa mi nezačal triasť hlas. "Andy má nádor na mozgu. Teraz je už asi v nejakej nemocnici. Budú mu robiť operáciu. Či prežije sa nevie, je to 50 na 50. to je... to je všetko čo viem." Hoci ten monológ nebol príliš dlhý, rozhodne bol najnáročnejší, aký som kedy povedal.

Asi se zhroutím.. Stál jsem tam přikovaný k zemi, až se mi podlomili nohy a já padl na kolena. Vážně jsem se tam zhroutil před Danielem. Hrábl jsem si do vlasů a tiše nadával.

Keď som ho videl, ako sa zložil.. prišlo mi ho ľúto. Pomohol som mu vstať, ale videl som, že moc dlho nevydrží byť na nohách, tak som ho svojpomocne dovliekol do obývačky, položil som ho na gauč a priniesol som nejaký lacný chľast, čo som našiel v skrinke v kuchyni a nalial som mu.

Lokty jsem se zapřel o kolena a do dlaní položil hlavu. Občas jsem si i hrábl do vlasů. "Takže.. Andy je 'nemocný' a já o ničem nevím?" s třaslavým hlasem jsem pověděl.

Keď som počul, že sa ma niečo pýta schmatol som jeho pohár a vylial celý jeho obsah do seba. Škaredo som sa zaškľabil a pozrel som na Patricka. "Áno." Snažil som sa čo najviac vyhýbať viacslovným odpovediam.

Měl jsem chuť něčím praštit. "Nevíš, kde teď přesně je?" hlasitě jsem dýchal.

"V nejakej nemocnici. Neviem akej, nič bližšie mi nepovedal." Keď som dohovoril, zvalil sa na gauč a zavrel som oči.

Po menším hrobovém tichu mi cvaklo k hlavě, že má blízkou kamarádku. Zvedl jsem se z pohovky a koukl na něj. "Pojedeš se mnou, nebo budeš hnít doma?"

"Po-počkaj, kam chceš ísť?" Pýtal som sa a chcel som odpoved.

"Andy má blízkou kamarádku, která by o tom mohla něco vědět." Rozešel jsem se ke dveřím. "Půjdeš?"

"Tak.. oukej." Kývol som mu na to. "A teraz ideme kam? Ku nej, alebo čo? A mimochodom, odkiaľ o nej vieš?" Pffú, nejako som sa rozkecal.

"A kde chceš asi hledat informace, Andy mi o ní párkrát povídal." Stál jsem u dveří a čekal na něj, až se obleče.

Hodil som na seba bundu, obul som si topánky a zaviazal šnúrky. Kývol som andyhmu, že môže vyjsť. Schmatol som kľúče, zamkol dom a vyšiel za Patrickom. "A kde býva?"

"Nedaleko Andyho domu." Zamumlal jsem a šel pro auto, ve kterém jsem snad 100 let nebyl. Naštěstí jsem z té garáže vyjel tak, abych nic nezboural. Daniel nasedl a já se rozjel směr Andyho dům.

"Ou.. tak fajn." Väčšina cesty prebehla v tichu. Nemali sme veľmi veľkú potrebu sa jeden s druhým baviť a vlastne, jediné čo sme mali v tej chvíli spoločné bola naša starosť o Andyho.

Myslel jsem jen na to, či je Andy v pořádku. Když jsme už byli u Andyho baráku, jel jsem pomaleji, abych našel správné číslo domu té holky. A když už jsem ho našel zastavil jsem, vystoupili jsme z auta a zazvonili.

Keď sa dlhú chvíľu dvere neotvárili, v zúfalstve som na ne začala trieskať ako pominutý. Obával som sa, že sa mohli presťahovať, alebo nie sú doma.

Šel jsem dozadu, do zahrady. Tam jsem se dobrdal až k zadním dveřím, vzal jsem klíček zpod koberce a odemčel. "Co si myslíš, že děláš?" okřikl mě ženský hlas, osoba seděla na sedačce.

Diana:

Keď som tomu neznámemu uvidela do tváre, takmer som dostala infarkt. "Pa-Patrick! Čo tu robíš?" Čo to do riti... čo tu robí? Možno ma napadá jeden dôvod, ale nečakala by som, že na to má srdce. Úprimne, neverila som Andymu, keď mi hovoril, že Patrick sa zmenil. Ale keď tu teraz je.. prečo?

"Kde je Andy?" Chytl jsem jí za ruku a držel jí s pohledem, že jí nepustím, dokud mi to neřekne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ayame-chan Ayame-chan | 27. února 2014 v 16:54 | Reagovat

Další *-* prosím! jsem zvědavá :D

2 Camille Meow Camille Meow | 27. února 2014 v 22:14 | Reagovat

Ak Andy umrie neželajte si ma! QnnQ

3 Janka Janka | 8. března 2014 v 22:39 | Reagovat

Ďakujem(e) za komenty :D To sa dozviete, ako to celé dopadne. Prepáčte, že je to také krátke, ale snažíme sa a píšeme :) Mimochodom, aké máte názory na Boyfriend of my (best)friend a Nejlepší kamarátky? :D

4 Ayame-chan Ayame-chan | 9. března 2014 v 20:21 | Reagovat

[3]: hetero, yuri, yaoi je to jedno stejně to budu číst lebo vaše povídky se mi ze všech stránek co mám v záložkách líbí nejvíc a sem na tom úplně závislá, takže valte to sem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama