MT - P11

26. února 2014 v 20:55 | Kakajko |  Milostný trojúhelník

Díl jedenáctý: Bez Andyho.. ?

Patrick Andy Daniel


Bylo mi zvláštně. Pevně jsem objal Daniela, že se naše těla proměnily v jedno. Byl jsem šťastný, ale chtělo se mi bréčet jakoby ne.



Cítil som jeho dotyky počul som jeho vzdychy. Ale bolo tu aj niečo trpké.. Niečo čo odpútavalo Andyho pozornosť. Ale vtedy moje myšlienky zatrhol orgazmus. "Andy.."

Povšimnul jsem si, že se mu na údu boulí spermat, tak jsem ještě párkrát přirazil a oba dva jsme vyvrcholili zároveň. Poslouchal jsem Danielovi hlasité oddychy, byly jsme oba dva zpocený. Odtáhl jsem se od něj a usmál se na něj, ale hned potom mi ze tváře úsměv zmizel.

(pozn. aut: výmena again. T.j. Kakajo je Daniel und ja, Janka budem Andy)
Pritisol som si ho k sebe. "Daniel.." Oslovil som ho. "Prepáč mi, ale toto nejde. "

"Ty miluješ Patricka, že?" pousmál jsem se, že je to v pořádku i když jsem z toho byl trochu zdrcen.

"Ja-ja..." Sakra, ako mu mám povedať, že so na tom s obomi rovnako? Kurva a ako mu mám povedať tú horšiu časť?! Že o týždeň o tomto čase mi už možno bude akurát tak dávať kvety na hrob?!

"Já to chápu." začal jsem se oblékat, ale Andy v rychlosti vstal a zvýšil hlas:


"Nie nejde o to! Mohol by si si sadnúť a počúvať!" Musel som mu to povedať teraz, je to prvá a posledná šanca.

Překvapeně jsem se na něj díval, nasadil si jen boxery a sedl si, mlčel jako myška a poslouchal.

"Ja.. ehm.. chceš-chceš to počuť v skratke, alebo pomaly?" Prečo sa pýtam na také stupídne otázky? Pýtal som sa sám seba, ale akosi mi na to zálžalo. Fuck this shit... pomyslel som si. Prečo nemôžem byť bezcitný a povedať mu do xichtu, že som ho prakticky využil a že ma už asi nikdy neuvidí.

"Já jen poslouchám." řekl jsem a koukal na něj, co se z něj vyklube.

"Umieram." Vypadlo zo mňa. Iba som stál a čakal som, čo mi na to povie. Bude naštvaný? Smutný? Zranený? Nevedel som.

Trklo mě to. Chvíli jsem nemluvil, vlastně jsem zkrátka nevěděl, co říct. Mlčel jsem a koukal před sebe.

Nadýchol som sa a dovysvetľoval som mu to. "Mám nádor na mozgu. Zajtra idem do nemocnice, budú mi robiť predoperačné vyšetrenia a potom operáciu. Lenže nie je isté, či to prežijem." Zakončil som a tiež som sa vyčerpaný tou rečou zvalil na stoličku.

Sedl jsem si blíž k němu a chytl ho za ruku. "Já, vážně nevím, co říct. Je to pro mě šok, ještě jsem tohle nikdy nezažil."

Už mě to vážně rozčilovalo, zatím jsem seděl v klidu napohovce v obýváku a čekal jen na to, až zavolá nebo uslyším otvírat dveře. Měl jsem o něj i trochu strach. Každou chvíli jsem si myslel, že zničehonic vybuchnu a dojdu si pro něj /má tušení, že je Andy u Daniela/.

"To je v pohode... ja len že.. ono proste nemôžeme byť spolu. A.... a mal si pravdu. Je v tom aj Patrick." Objal som ho, a ospravedlnil som sa mu. "Prepáč mi to.. prepáč." Nevedel som čo iné k tomu povedať.

"Já to chápu, Andy." Pousmál jsem se a tohle bylo asi naposled, co jsem ho políbit. "Možná bys už měl jít, pořádně se vyspat na zítřek." usmál jsem se a popřál mu hodně štěstí, i když vím, že budu hodně zdrcený, snažím se to brát v klidu.

Venoval som mu smutný úsmev a začal som sa obliekať. Keď som skončil, pozoroval som Daniela, snažil som sa vryť si do pamäte každý detail jeho tváre, postavy.

Dal jsem mu na rty rozlučný polibek, asi poslední. Pohladil ho po tváři a nakonec jsem ho šel vyprovodit. "Andy?" otočil se a já mu ještě skočil do náruče. "Miluju tě a nikdy na tebe nezapomenu."

To ma zarazilo. Nevedel som čo povedať, preto som ho iba stisol v náručí a potom som sa odtiahol. Začal som kráčať. Chvíľu som kráčal pospiatku a venoval mu posledné pohľadi a vnímal tie jeho. Otočil som sa, zastrčil som si ruky do vreciek a pousmial som sa. 'Vďaka Daniel', pomyslel som si v duchu.

Usmál jsem se a šel do domu, byla zima. Šel jsem do kuchyně a opřel se o linku, v tu dobu mi začali z očí kapat slzy.

Pomaly som sa vybral k Patrickovi. Ani som nezačal klopať, už otvoril dvere. V tvári mal vražedný výraz, ani som nechápal prečo.

"Tak, kde si byl?" nahodil jsem milý úsměv, stále jsem stál ve dveřích a odmítal ho pustit.

"U Dana." Odpovedal som mu pravdivo. Nemalo cenu klamať. Prečo by aj? Nemá to cenu, nič by to neovplyvnilo, dom v podstate na smrteľnej posteli. Ale Patrick o tom nevedel.

"A to jste byli tak zapáleni do konverzace, že sis nastavil hlasovou schránku a zapoměl na náš výlet do kina?" Chytl jsem ho za ruku a vtáhl do domu, zabouchl jsem dveře a jeho přimáčkl ke zdi. "Nebo jste dělali něco jiného, hm?" Nohou jsem mu tlačil na rozkrok.

"Chceš počuť pravdu?" Spýtal som sa ho s ľútostivým pohľadom.

"Ne, stejně vím, že jste píchali.." zapřel jsem se rukama o stěnu a víc se k němu přitiskl, čelem jsem se dotýkal jeho čela. "Ale trest ho nemine, ani tebe." usmál jsem se.

"Patrick..." Snažil som sa ho upokojiť, nechcel som, aby bol naštvaný.

"Sklapni." Zamračil jsem se a začal ho líbat na krku, kde jsem se i silně zakousl. Nohou jsem začal třit o jeho rozkrok.

"Ale ty nerozumieš.." Zase ma umlčal. Sakra, takto to nejde! Vytrhol som sa mu a a ako najväčší zbabelec som utiekol z jeho domu. V očiach som mal slzy, ale čo už. Radšej to skončiť takto, ako vôbec. Len som dúfal, že naďalej ostane dobrým človekom.

"Andy..!" Praštil jsem sebou o zeď. "Kurva, kurva, kurva, kurva!" Chytl jsem se za hlavou a sklouzl po zdi na zem, kolena jsem si přitiskl k hrudi. Z očí mi kápli slzy. Teprve teď jsem si uvědomil, že k němu cítím lásku. "Jsem nemožnej."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *-*kawaii*-* *-*kawaii*-* | E-mail | Web | 26. února 2014 v 21:35 | Reagovat

nyaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

2 Ayame-chan Ayame-chan | 26. února 2014 v 22:10 | Reagovat

Jééééj konečněééé :333 no bylo to tak těžké? :D ale děkuji mám trauma T_T jestli ho necháte umřít sežeru vás :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama