IAF - Specialní díl VALENTÝN

1. února 2014 v 20:51 |  Ice and Fire

VALENTÝN


Začal nový den a já razil do školy. Šel jsem do třídy a Kasai... byl obklíčen v kruhu děvčaty. Byl Valentýn a každá chtěla, aby přiijal její dar. "Zkazí si zuby." Zavrčel jsem a posadil se na své místo. Ke mě se obrátil kámoš (sedí předemnou) "Copak? Zapoměl si čokoládu pro Kasaie?" Pousmál se, já taky. "Ne, nebudu mrchat penězma kvůli němu." Lhal jsem, ve skutečnosti jsem měl v batohu schovanou jednu čokoládu pro něj. Ale.. to je jedno. Začala hodina a také celkem rychle skončila (ne doslova, jen se mi zdála krátká) Ke Kasaiovi jsem neměl šancu se dostat, jen o hodině se na mě stále upřeně díval, 'nenápadně'. Šel jsem na chodbu a sedl si na lavku.


Ani náhodou som nevedel ako odohnať zhluk tých dievčat, tak som iba sedel, čumel do blba a sem-tam sa usmial. Po asi tak piatich minútach som začal doslova zírať na Koriho.. Bože, prečo si tie baby nenájdu nejakého priateľa a zírajú (a dávajú čokoládu) jemu?!! Keď som si všimol, že odchádza z triedy, niečie ruky ma zatlačili naspäť na stoličku a niekto mi pošepkal do ucha "ešte si si nezobral môj darček".. Tak som sa otočil, schmatol dotyčnej čokoládu z paprčí a zase som sa postavil (zo stoličky, perverti), ale situácia sa zopakovala. "Hééj, dievčatá, uvoľnite priestor... To ho nenecháte sa ani vyšťať?? No tááááák.. On sa vám vráti." Oh, Bohu vďaka za Suri a jej schopnosť každého presvedčiť. Vyskočil som, ako keby tá stolička bola žeravá (alebo možno ľadová??) a takmer som bežal na chodbu. Medzi dverami som na milisekundu zastal, otočil som hlavu k Suri, žmurkol som na ňu a pokračoval v ceste,.

Zahlédl jsem Kasaie, jak se rozhlíží všude po chodbě. Asi mě hledá.. a nebo! .. ne,na wécko by šel rovnou. Jo, hledá mě. "Ach, bože.. já tu nejsem." zamrmlal jsem pro sebe. Snažil jsem se být co nejvíc neviditelný, ale asi těžko schováte někoho jako jsem já s bílou pletí a světle modrým hárem. Problém je taky v tom, že trochu zářím na slunku a já byl zrovna na lavce, u které bylo otevřené okno a ONO SVÍTÍ SLUNKO.

Uškrnul som sa a akoby nič som si prisadol k Korimu a čakal som, čo urobí (povie). NIč, ticho... Tak začnem ja, pomyslel som si. "Tááákže, keď už je toho Valentýna... Máš pre mňa niečo?" Kori sa už, už nadychoval, že mi niečo povie, ale skočil som mu do reči. "Nie, počkaj, ja budem hádať. Nejaký pobyt! Nie, nie... tvoji rodičia odišli a my môžeme byť u teba! Nie.. našiel si nejaký hókus-pókus a my môžeme spolu sexovať/spať až do rána? Povedz mi, že je to pravda..." Provokoval som ho a neuveriteľne ma to bavilo. Spravil som naňho psie oči a pri jeho pohľade som sa začal rehotať.

Vražedně jsem se na něj podíval a trefil mu jednu, né moc silně, prostě jako obvykle.. "Špatně." Přehodil jsem nohu přes nohu a založil ruce, začal jsem ho ignorovat jako vždy.

Položil som mu ruku na koleno a posunul som ju vyššie.

Ignoroval jsem to, ale cítil jsem jeho hřejivý dotyk.

Naďalej si ma nevšímal, tak som mu ruku položil priamo do rozkroku.

"C-co to sakra děláš?" Odskočil jsem od něj.

Iba som sa uškrnul. "Snažím sa z teba vypudiť blbú náladu." Odpovedal som mu a ešte viac som pozdvihol kútiky úst.

"Chm, nic pro tebe nemám." Obrátil jsem se k němu zády a šel jiným směrem, ale když jsem dal ruky do kapes, vypadla mi čokoláda, kterou jsem mu ještě chtěl dát, takže jsem vlastně lhal.

"A to malo byť ako pre koho? Pre chemikárku?" Zaťal som ironicky a čakal na jeho odpoveď.

"Ém," zaváhal jsem.. "Pro kámošku." přiblbě jsem se usmál.

Zdvihol som to. Padlo to na zem stranou s obsahom. Pffú, belgická čokoláda mňam, mňam. Otočil som to na druhú stranu a takmer mi vypadli oči z mojich fabulous očných jamiek. Na obale čokolády bolo napísané moje meno, a vytvárali ho plamene. Na vonok som sám pred sebou uvažovoval, či je lepšie, že tá čokoláda bude určite úžasná, alebo to, že Kori už nemôže zapierať že čokoláda je pre mňa. V kútiku duše som však poznal odpoveď. Normálne som sa začervenal (a trochu zhrozil), keď mi došlo, koľko to muselo Koriho stáť a že ja preňho nič nemám. Usmial som sa naňho a poďakoval som sa mu (ako slušný a normáln človek, aj keď viem, že nie som ani jedno, ani druhé) a rozhodol som sa improvizovať. "Prídeš dnes ku mne na večeru? Povedzme o siedmej?" Variť viem, takže by to mohlo byť dosť super.

Povzdychl jsem si. "Dobře, příjdu.. rodiče stejně nejsou doma." lehce jsem se usmál a pak už šel, ale Kasai mě zachytil ještě o triko.

Pritisol som ho k sebe a dal som mu posledný bozk na tých pár hodín. Potom som ho jemne, s citom postrčil smerom ku triede. Na objasnenie som dodal, že mi je vlastne naozaj treba na wécko.

Když už šel směrem wc, usmál jsem se a prsty přejel po rtech. "Těším se." Spokojeně jsem vešel do třídy a usadil se na svém místě.

Vrátil som sa z wécka a išiel som do triedy. Tam ma čakali ďalšie dievčatá. Bože môj, to im toho stalkovania nestačilo? Suri ich našťastie na môj popud rozohnala. Konečne som bol aspoň chvíľu sám. Po pár minútach si ku mne prisadla Suri a spýtala sa ma, či mám nejaké plány s Kõrim (ako jediná żenská to vie) a ja som jej odpovedal. Pochválila ma a poradila mi nejaký recept na úžasnú čínu a potom na nejaký dezert. Keď sa začala hodina, zdvihla sa zo stoličky, potľapkala ma po hlave a sadla si na svoje miesto.

Po celou hodinu jsem si čmáral, učitelka mě i několikrát napomenula, ale což. Dnes mi přišla ta škola nějak krátká, hodina skončila a byla dlouhá přestávka. Vzal jsem si svačinu a šel na chodbu. Poté jsem si to namířil po schodech až na střechu.

Vytiahol som si svoju ručne robenú desiatu, oblizol som sa a spolu so Suri (a háremom) som sa vybral na strechu. Koniec koncov, už tam bola asi tak polovica školy. Koriho som ikde nevidel, ale utešoval som sa tým, že ho budem mať celý večer pre seba.

Sedl jsem si na 'zábradlí' střechy, je to spíš taková zídka. Jo, je to nebezpečné, každou chvíli by do vás mohl někdo žduchnout, ale zapomínáte, že pro mě je to nemožné. Vždyť jsem živel (led). Spokojeně jsem začal jíst svojí svačinu, byla vynikající, dokonce jsem tam měl přibalené kousky čokolády. Na sladké moc nejsem, ale i tak jsem si dal.

Tlačil som do seba svoju desiatu a občas som prešiel pohľadom tú masu ľudí, či tam niekde nezbadám Koriho. So Suri som sa stále rozprával o jedle, radila mi čo a ako. Jej rodičia majú reštauráciu, takže to varenie má akosi v krvi.

Slunce na mě už příliš pražilo, sbalil jsem se a šel zpátky na schody, do chládku. I přes tu kupu lidí jsem se tam dostal, nikdo tam nebyl, ještě že. Sedl jsem si na jeden ze schodů a dojedl. Když už jsem neměl co dělat, šel jsem na wécko.

Zvyšok vyučovania ubehol v kľude. Kori sa ukázal až ku koncu prestávky. Lenže ja som bol stále nervózny a nevedel som, čo urobiť. Po škole som letel domov sťa víchor, zhodil som tašku a začal som chodiť po dome ako lev v klietke. Nakoniec som sa rozhodoval medzi palacinkami a tou mega čínou, ktorú mi radila Suri. Vyhrala čína. Letel som do obchodu a kúpil som všetko potrebné. Osprchoval som sa, spravil som si vlasy, spravil som stôl (nič extra.. teda extra už vôbec bolo to, že som ten stôl naozaj pripravil, ale nič viac) a pustil som sa do varenia. Prehodil som cez seba zásteru a mrkol som na hodinky. Pohoďkáá, ešte mám trištvrte hoďku. Čínu som ukuchtil celkom rýchlom, všetko podľa Suriných pokynov. Oukej a teraz.. dezert. Resp. RAW pudnig. Ten zabral málinko času. Akurát keď som zo seba zhodil zásteru a prichystal na stôl taniere, zazvonil zvonček. A vtedy som si uvedomil, že som nervózny. Prvý krát som v živote z návštevy niekoho koho mi-.. mám vážne rád nervózny. Pohol som sa smerom k dverám a otvoril som. Rýchlo som si prezrel Koriho rozpačitú, no usmievajúcu sa tvár. "Ehm.. ahoj, no.. poď ďalej." Povedal som mu a podržal som dvere.

"Ahoj.." usmíval jsem se a vstoupil dále. Bylo to tu.. hezké, vonělo to tady. Šli jsme do jídelny, wow. "Svíčky?" Tiše jsem se zasmál a usmál se na něj. Šel jsem k němu blíž a dal mu pusu na tvář. "Je to hezké."

Pritiahol som si ho k sebe a objal som ho. Zašepkal som 'vitaj' a posadil som ho ku stolu. Povedal som, že večera bude o chvíľku, nech počká.

Seděl jsem a čekal, co jiného mi zbývalo. Zatím jsem si všechno okolo důkladně prohlížel. Nakonec přišel s večeří a podal jí. Čína, mh.

Tiež som si naložil a sadol. Nabral som si na vidličku a ochutnal, nechutilo to najhoršie. "Je to.. je to jedlé?" Spýtal som sa ho.

Okoštoval jsem a hned na to se usmál. "Je to vynikající." začal jsem luxovat talíř, opravdu to bylo chutné. Hned jak jsme dojedli se podával dezert, puding. Ten jsme zblajzly rychle, Opřel jsem se pořádně o židli náznakem, že už víc nezmohu. "Bylo to vynikající." Usmál jsem se opět a zvedl se ze židle s výrazem, že už půjdu, Vlastně jsem ani jít nechtěl, chtěl jsem být s ním, tak jsem ho nechal trochu nabudit.

"Už odchádzaš?" Spýtal som sa ho a snažil som sa zakryť sklamaný tón. "Niečo pre teba ešte mám..." Rýchlo som vyhŕkol a bežal do kuchyne. Schmatol som bonboniéru a rýchlo som ju vtisol Korimu do ruky. Rozpačito som sa usmial a čakal, čo urobí.

Podíval jsem se na bonbonieru a potom na něj. "Víš, že já sladké nemám rád." bonboniera byla vytvarovaná do srdce, což mě potěšilo.

"Dúfal som, že horkú čokoládu by si mohol...kvety som kupovať nechcel." Vysvetlil som mu a dúfal som, že tú bonboniéru naozaj zje.

Položil jsem jí na skříňku a objal Kasaie. "Dobře, sním jí." Chvilku jsem ho objímal, poté jsem ho vedl do jeho pokoje. "Ale nejdřív" Usmál jsem se a začal mu rozepínat košili. "si dám tebe." kousl jsem ho lehce do ucha.

Pobozkal som ho a kusol do pery. Kvapôčku krvi som zlízol a to isté urobil aj on. Výsledok bol znateľný okamžite.

Líbali jsme se dobrou chvílku, až jsme se navzájem zhodili na postel. Cítil jsem jeho hřejivé dotyky na každé své části těla.

Tentokrát to bolo pomalé, skúmali sme každý detail našich tiel a nič sme neurýchľovali, mali sme svoje tempo, ktoré nám obom v tej chvíli vyhovovalo. Jednou rukou som skúmal jeho hrudník a druhou som mu pridŕžal bradu. Ruku, ktorú som mal pod jeho bradou som začal skúmať jeho... intímnejšie partie a tou druhou som ho hladil.

Vzdychl jsem. Objal jsem ho okolo krku a líbal ho na krku, položil jsem ho na záda a políbil ho na rty. Stejně jako on jsem mu ho začal hladit také., ale ještě předtím jsem sundal svou košili a odhodil za sebe, na zem.. kam jinam.

Kori bol teraz ten dominantný. Bol na mne a vyzliekal skôr on mňa, ako ja jeho. Hladil som ho po bokoch a začal som sa hrať s prackou na jeho opasku.

Moc jsem to nevnímal, ale nakonec jsem si toho všiml a nechal jsem ho. Sundal ze mě kalhoty, byl jsem tvrdý, šlo to vidět. "Kasaii.." zamrmlal jsem a vzdychl.

Pritisol som si ho k telu a pošepkal som mu do ucha 'si môj'. Cítil som, ako mi pomaly sťahuje boxerky.

Polibky od krku k hrudi až k jeho podbříšku jsem se dostal, stáhl mu boxerky a objevil jeho mužství, které jsem olízl a zkousl u špičky. Zasténal, to se mi líbilo.

Rukami som ho zatlačil na posteľ a otočil som sa a tiež som sa ním začal hrať. Najprv rukou, potom ústami. Kori sa posunul a ak sme vytvorili 69. A bolo to.. wau

Oba dva jsme to dělali ústy, užívali jsme si nazvájem. I přes to, že jsem měl plnou pusu jsem sténal.

Navzájom sme zrýchľovali, a ja som sa sám seba v tej chvíli pýtal, či ešte dokážem vôbec dýchať... a či budem ešte vedieť dýchať. Po tomto zážitku s Kôrim, som si nebol istý.

Vyvrcholil jsem .. "Ahhh!" hned na to vyvrcholil i on. Odtáhl jsem se od něj a všechno spolykal, do poslední kapky. Usmál jsem se a pohladil ho od hrudi až k břichu. Posadil jsem se a přiblížil se rty k těm jeho. Koukal jsem do rozpálených očí, které byli jen mé, on byl můj. Řekl bych něco, ale nevěděl jsem co, jen jsem ho políbil.

Objal som ho a jemnučko som ho bozkával. "Nenechaj ma samého.." Zamrmlal som. "NIkdy.."

"Budu vždy při tvém boku, navždy." usmál jsem se a pohladil jej po hrudi. Pomohl jsem mu se posadit, poté jsem se před něj lehl jak kočka, hlava dole s vystrčeným zadkem. "Můžeš ho tam strčit." nenasytně jsem se zatvářil a čekal.

"Takže ty takto..." Nevedel som, že je až taký... ehm... nadržaný. Chvíľu som ho ešte bozkával, schválne som ho nechával čakať, až napokon som urobil tak, ako si želal.

Vnikl do mě. Ústa jsem si nachvilku přimlčel dlaní, z očí mi vyletěly slzy, drobné. Pomalu se začal pohybovat, to mě nutilo zasténat. Stále jsem přimlčoval svá ústa a jemně se kousl do dlaně. Jakoby mnou projela hořící tyč.

Prirážal som, zároveň som mu bozkával chrbát, plecia, ruky... "Ľúbim ťa. Milujem ťa. Ľúbim ťa.." Opakoval som to ako mantru, s každým prírazom som to zopakoval.

Byl jsme spokojený, tak spokojený. Zavřel jsem oči a usmíval se. "Taky tě miluju." Zády jsem se dotkl jeho hrudě a políbil jej.

Teraz sme obaja kľačali bozkávali sme sa. Ruky mi teraz behali po jeho hrudi, sem-tam hrajúc sa s jeho bradavkami. Keď sa zase snažil umlčať sa, chytil som mu ruku a preplietol som si s ním prsty.

Sténal jsem a občas zahlásal jeho jméno. Nakonec jsme oba dva vyvrcholili, cítil jsem uvnitř sebe teplo, které mi i stékalo po stehnech.

Bol som stále v jeho vnútri, objímal som ho a nasával jeho vôňu zmiešanú s tou mojou. To sa mi ohromne pozdávalo. Dal som mu jednoduchý bozk na krk a odtiahol som sa od neho. Ľahol som si a on si položil hlavu na moju hruď.

Dýchal jsem na jeho opálenou pokožku, hladil jsem ho po hrudi. Zavřel jsem oči a usnul, byl jsem vyčerpaný.

Pritisol som si ho k sebe a vedel som, že ON je ten, koho sa mám držať. S kým mám zostať a komu mám byť verný. Boli sme pre seba stvorený. Oheň a voda, plamene a ľad. Biela a čierna, Yin a Yang. Protiklady sa predsa priťahujú, nie? Keby sa ma na to niekto spýtal ped pár týždňami, povedal by som, že neviem. Ale teraz s ním som si bol istý, že je to pravda.

RÁNO:

Vstal jsem a mrtvolně šel do koupelky, nic jsem nevnímal. Pálela mě řiť jak sviň a sotva jsem se držel na nohou, opláchl jsem si obličej a podíval se do zrcadla. HUH? CO TO KURVA----?! *Le Koriho tělo je plné cucfleků, na krku, rameni, na viditelných místách.* "KASAII!!!!!!!!!"

THE END.

.. Jančin koment: Ah, Kasai, Kasai, môj milovaný Kasai. Čo k nemu dodať? Je to proste troller :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Satsuu-chan (^-^)/ Satsuu-chan (^-^)/ | Web | 2. února 2014 v 1:07 | Reagovat

To posledné bolo dobré :DD len tak dalej *-* IaF nega yaoi poviedka :333

2 Ayame-chan Ayame-chan | 2. února 2014 v 1:08 | Reagovat

Áááááách já tak miluju tuhle povídku *Q* a ten konec :DDD best of ever :3333

3 Janka Janka | 2. února 2014 v 11:31 | Reagovat

Sme rady, že sa vám poviedky páčia :D Ďakujem za komenty, fakt to človeka dsť poteší, keď si prečíta taký fajnučký komentár, že sa mu poviedka páči a tak :'3 Ach, som dojatá x'DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama