vAn - P1

13. října 2013 v 17:39 | Kakajko |  v Anglii
  • Kapitola první: Náhoda

shirumiru.155: Ahoj.
Ako sa máš?

Retto.97: Ahoj.
Dobře, co ty?

shirumiru.155: Ide to. Čo robíš?

Retto.97: Poslouchám písničky, které mi začínají lést na nervy. Stejně tak i hádajíci rodiče, co ty?

shirumiru.155: Nudím sa. Počúvam hudbu, inak nič. Btw, nenapíšeš mi niečo o sebe? Potrebujem to na referát z angličtiny. Niečo o rodine, aké máš krúžky a tak.

Retto.97: Neumím o sobě tak moc dobře vyprávět, ale mohl bych to zkusit. Takže, pro začátek bych potřeboval nějaké otázky, abych ti o sobě mohl něco povyprávět.

shirumiru.155: Koľko máš rokov? Ako sa voláš, máš súrodencov? Ak áno, koľko? Máš nejaké domáce zviera?

Retto.97: Jmenuji se Sam. Mám 17 let a mám sestru Caroline. Mé domací zvíře je křeček Roco, který mi často pobíhá po pokoji. Další otázky?

shirumiru.155: Dikes. Ja sa volám Shirumi Rukata a mám tiež 17.

Retto.97: Dobře, když máš ten referát, měl bych o sobě říct toho víc, že? Takže, to víš, že pocházím z Anglie, Londýn. Chodím na střední školu ×××××. Ohledně rodiny, nemám to lehké. Mám rozvedené rodiče, kteří se stále hádají o tom, kdo si mě přenechá na víkend. Bydlím společně se ségrou u matky, já jsem si zvolil matku z důvodu, že mě otec mlátí. Ségra se drží při mě a tak zůstala semnou u matky. Hraji v kapele na kytaru a mám děvče, které mám moc rád. Přátel mám celkem dost, neboť jsem na škole i docela populární. Ještě něco bych k tomu měl doladit?

shirumiru.155: To je vážne veľa. Dik, pomohol si.

Retto.97: Dobře, tak.. zítra dej vědět, jak to dopadlo. (:

shirumiru.155: 'kay, maj sa
_____________________________________________________________________
O den později:
Retto.97: Ahoj, tak jak to dopadlo?

shirumiru.155: Učiteľka to dala do školskej súťaže. Asi celkom fajn.

Retto.97: Soutěž? Je odměna, jaká?

shirumiru.155: Nejaký výmmený pobyt. neviem kam, tuším, že niekam do Anglicka.

Retto.97: Tak to je dobrý, snad vyhraješ. Přeju ti to.

shirumiru.155: Dikes.
_____________________________________________________________________
O pár dnů, soutěž byla u konce. ..

Kráčal som po chodbe školy a skoro ma tam zrámovala moja vysmiata triedna. Vtisla mi do rúk akýsi papier a začala rozprávať tak rýchlo, ako sa len dalo. Sotva som jej rozumel. "Vyhral si, tu máš papiere, ktoré musíš podpísať a ja už musím letieť." Zostal som tam zarazený stáť a chvíľu mi trvalo, kým som ju spracoval (triednu). Pohľadol som prebehol papiere. "Bla, bla, srdečne vám gratulujeme, bla, bla... sme veľmi radi, bla, bla... výmenný pobyt, bla, bla.. Čo???" Prečítal som si to ešte raz. "Odmenou je výmenný pobyt v Ourtonskej strdnej škole v Anglicku na dva mesiace." Okej, riaditeľ sa fakt prekonal. Ceny za nejakú súťaž alebo podobné hovadiny boli väčšinou nejaké voľné vstupenky do divadla, alebo niečo podobné. Haluz, nebudem tu dva mesiace.

Oj, s papírami v ruce mě švihla moje úča po hlavě a jeden mi dala, byl z Japonska, naštěstí byl psaný mým jazykem. Jak jsem ze začátku vyčetl, někdo se jmenuje stejně jako já. Když jsem četl dále, .. vyčetl jsem, že je to o mě. Ahahaha, okay. Přečetl jsem si to až do konce, zázrakem. Na konci byl papír podepsaný, Shirumi Rukata. Není to náhodou 'ten' Shirumi nebo-li 'shirumiru.155' ? Yay! To je ten referát, co o mě psal! Píše.. dobře a má to i bez chyby, možná. .. Pousmál jsem se a papír složil a dal do tašky.
Konec školy, šel jsem domů a jasně, první co mě napadlo byl mail. Ha, přisedl jsem si k pc a rozepl si rifle zatím. Než se to načetlo, tak jsem si je sundal. Hned na to, jak se komp načetl, jsem klikl na ikonu a už jsem tam měl od něj mail:
_____________________________________________________________________
shirumiru.155: Dopadlo to celkom fajnovo. U teba ako?

Retto.97: Jo, dobrý. Mám ten referát, co si psal. Na to, že si z Japonska umíš dobře anglicky.

shirumiru.155: Dikes, to robí asi to, že anglina je môj najobľúbenejší predmet. Je to dobré? Myslím ten opis.

Retto.97: Hah, to máš fájnový a yep, je to dobrý.

shirumiru.155: Diks. Idem si robiť ešte veci do školy, maj sa.

Retto.97: Dobře, ty taky.
_____________________________________________________________________
Deň na to:

Dal som papier podpísať rodičom. Mama to urobila bez problémov, oco sa chvíľu zaujímal, čo sa v tom Anglicku bude robiť, ale nakoniec mi na to kývol. Strčil som ho do tašky a ľahol som si. Ráno som sa cítil, akoby ma prešiel kamión. Nasilu som rozlepil oči, hodil som do tašky nejaké veci a išiel som do školy. Odovzdal som papiere a išiel na hodinu. Všetko mi ubehlo rýchlo, keďže som bol totálne mimo a väčšinu času som rozmýšľal, do akej miery to je v Anglicku iné.

Asi tak 1-2 dny mi Shirumi neodepisoval. Huhuh, co se stalo, začínám mít o něj starost. Byl už večer, něco okolo 21 hodin. Není tak pozdě, ještě jsem se šel podívat, jestli mi neodepsal.. NIC.

Sedel som v lietadle a čítal som knihu. Už som cestoval 10 hodín. Tešil som sa, kedy už konečne dorazím. Mal som bývať na intráku a na izbe mal byť so mnou ešte nejaký chalan, lenže to ešte nebolo isté. Nad knihou mi začali klipkať oči. Odložil som ju, schúlil som sa do čo najpohodlnejšej polohy a snažil som sa zaspať. Zobudila ma až letuška s hlásením, že o chvíľu pristávame. Urobil som všetko podľa jej pokynov. Vošiel som na letisko a čakal na moju batožinu. Halelúja!!! Schmatol som kufor a hľadal nejakú ženskú, ktorá mala prísť po mňa. Mala mať červené vlasy a na sebe nejaké čierne sáčko. Jup, tam je. Priklusal som k nej, usmial som sa a predstavil. Prikývla, povedala, že je sekretárka na Ourtonskej škole a že teraz ma odvedie na intrák. Prikývol som a nasledoval som ju k parkovisku.

ťap, ťap, ťap, ťap, ťapi, ťapi, ťap, ťap... Bóže, to je nuda, celej den se nudím. Válel jsem se po posteli a čekal na mail od Shirumiho... furt nic, nic, nic, nic a nic.. Zapl jsem si telku a koukal, nic zajimavého, nu nic. Přisedl jsem si k pc a brouzdal po netě + jsem si pouštěl písničky. Gahhahaaa.. Nú-ú-ú-ú-dá-á-á-á.

Sekretárka mi ukázala izbu. Poďakoval som sa jej a akonáhle odišla som hneď vytiahol notebook z tašky. Zapol som ho a išiel som na net. Odpísal som Samovi a išiel som sa prejsť po intráku.

ODEPSAL MI! Huf, je v pořádku, dobrý. Usmál jsem se, také jsem mu odepsal a poté jsem vypl komp. Šel jsem si lehnout, vážně jsem byl unavený. Až po nějakých 15-20 minutách jsem usnul.

Stretol som pár ľudí, pokecal som si s nimi, ukázali mi jedáleň a všetko potrebné. Keď som sa dostal do izby, bol som vážne na smrť unavený. Z cestovania, z tých nových ľudí. Ľahol som si do postele v oblečení, ktoré som mal celý deň, ale absolútne mi to nevadilo. Jediné, čo som spravil bolo, že som si vyzul tenisky.

Další den.. :

Ohoho, dalši nudný den. Oblékl jsem si věci do školy, vzal tašku a šel. Škola byla tak 60 kroků odemně, přibližně. Zbytečné věci jsem si dal do skříňky a po schodech jsem šel do své třídy, kde mě uvítala parta přátel.

Vkráčal som do školy s výrazom, akoby som tam patril. Snažil som sa tak tváriť. Našiel som skrinku s číslom 364 a uložil som do nej svoje veci. Zobral som učebnice a išiel som hore schodami do učebne, kde mala byť biológia. Zrazu sa niekto otočila lakťom ma strčil. Zapotácal som sa a dotyčný ma ešte stihol zachytiť. Lenže to bolo preňho to najhoršie, čo mohol urobiť. Už letel dole schodami aj so mnou.

Bavil jsem se s přáteli, že jsem nestihl si všimnou, že jsem do někoho mylem žduchl, ale horší bylo, že hned za ním byly schody. V rychlosti jsem ho pochytil za rukáv, poté za celou ruku, snaha ho vytáhnout nahoru byla marná, byl těžký. Oba dva jsme popadali ze schodů až dolů až jsem pocítil pevnou zem a ležící osobu na mě. "Uhh, sorry. V pořádku?" zkontroloval jsem jej. Když jsem se snažil pohnout nohou, zasáhla mě bolest.. Ostatní za námi běželi a pobrali nás do ošetřovny.

Dosť ma bolela ruka a noha. Mňa a toho druhého chalana odniesli na ošetrovňu. Obviazali mi provizórne nohu aj ruku. Tomu druhému chalanovi obviazali nohu a sestrička mu ošetrila nejakú ranu na hlave. Čakali sme tam dosť dlho. Jeho rodičia sa ponúkli, že aj mňa zavezú do nemocnice, keď im niekto povedal, že som tu na výmenný pobyt. Nie som moc tichý človek, tak som prehovoril ako prvý. "Ehm... ako ti je?"

"Jo, celkem fájn, až na tu nohu...co ty?" usmál jsem se. Kdybych ho nechytil, měl by toho asi víc zlomenýho.. No, měl jsem dávat bacha, je to moje vina a taky se mi to oplatila heh.

"Huh... no, asi mám zlomenú ruku a nohu, ale inak v pohode, už som mal toho celkom dosť zlomeného, som zvyknutý. Kedy prídu tvoji rodičia?" Usmial som sa.

"Oh, vážně? Já ještě nikdy, až do teď. .. Uh, rodiče? Já jen doufám, že nepříjdou, aspoň ne společně." odvrátil jsem pohled a rozhlížel se po ošetřovně.

"No, neviem... Mne iba povedali, že s niekým z nich volali a že zoberú do špitála aj mňa." Keď sa nepozeral, prezrel som si ho.

"Jo, jasně.. Beztak příjdou oba dva." Sklonil jsem hlavu, ale potom jsem jí zase narovnal a díval se přímě na něj. Vypadal zajímavě, chtěl jsem se zeptat na jméno, ale v tu chvíli vběhla do ošetřovny matka: "Same, jsi v pořádku? Co hlavička? Dobrý?" .. "Mami, jsem v pohodě." začal jsem jí méně vraždit pohledem, zbádal jsem, že ve dveří stojí i otec. Ojojoj. "Jo, dobrý? Dobře a co ty? Jak se jmenuješ? Tebe vezmeme taky, ju?" oznámila tam tomu.. moje matka je strašně starostlivá.

"Ďakujem, že ma zoberiete, ja som Shirumi," poďakoval som sa jej a predstavil. Ten chalan na mňa vypúlil oči.

"Shirumi, to je roztomilé jméno! Ty si z Japonska viď? To Sam tady má taky nějakého kamaráda z Japonska nebo spíš kamarádku?" Opět jsem jí vraždil pohledem. "Jo, zdá se ti tento člověk jako holka?" Ukázal jsem na 'Shirumiho'. Mamka na mě vejrala jak sova i na Shirumiho. No, Shirumi měl podobný výraz. Otec k nám přistoupil s výrazem, co se děje. Já jsem jenom čekal, až nás odvezou do té nemocnice.

"T..ty. Sam?" Snažil som sa rozprávať normálne, ale znelo to, akoby sa pokúšal hovoriť neandrtálec. Sánku som mal dokorán a až po chvíľke som sa uvedomil. Zavrel som ústa prudko, až mi cvakli zuby.

Kývl jsem a usmál se. Pak jsem pohledem přejel po mamce a zeptal se jí: "Jedeme?" nejen mamku jsem vraždil pohledem i otce, aby ani jeden z nich nic nezkoušel. Matka si vzala na starost Shirumiho a já si vybral sestru, aby mi pomohla. Otec šel napřed, nastartovat auto.

Samova mama mi pomohla dostať sa k autu a pomohla mi nastúpiť. Bol som trochu (dosť) prekvapený, že Sam je 'ten' Sam. Svet je malý. Jediný, kto cestou rozprával bola Samova mama. Ten na ňu samozrejme celú dobu zazeral, ale jej to bolo očividne jedno. Konečne, nemocnica! Nie žeby mi bola nesympatická, ale bola až moc, moc, moc ukecaná.

Šoupli nás k doktorce. Ta to všechno zkontrolovala, poslala nás na rengen a takovýhle kraviny a potom rodičům oznámila, že si nás tu přenechá dvě noci. Pak nás odvedli na pokoj a nechali. Snažil jsem si udělat pohodlí, když jsem ho měl, tak jsem se zadíval na Shirumiho. "Takže, jak se ti tu na začátek líbí?"

"No... vaša škola vyzerá fajn,, sú tu aj fajn ľudia, a dúfam, že aj s týmto," zdvihol som trochu ruku aj nohu, "budem môcť chodiť do školy."

"Heh, anglicky umíš fakt dobře." Usmál jsem se do široka a položil jsem se na záda, nepolámanou nohou jsem si kopl k sobě peřinu a zakryl jsem si jenom nohy.

Usmial som sa poďakoval som sa mu. "Ehm... prečo sa tvoji rodičia vlastne rozišli??" Bola to prvá otázka, čo ma napadla a asi bola trochu súkromná, ale... no, čo už.

"Uh.. Můj otec ke mě nebyl moc slušný, matka se o tom dozvěděla od mé sestry. Otec se zase doslechl, že jí to Caroline všechno řekla a tak Caroline zmlátil i mě, protože jsem jí chránil. Matka zavolala policii, ale bylo to k ničemu. Otec přece jen do vězení nešel, nechal se od nás odstěhovat a chce si zlepšit vztah tím, že u něj budeme na víkned.. Ale já i sestra vždy odmítneme." řekl jsem toho trochu víc, ale snažil jsem se mluvit pomalu, aby mi dobře rozuměl.

"... Ehm... au. Moji rodičia sú v poho, ale otec chodí často na služobky." Pripadalo mi viac ako fér povedať povedať mu o mojej rodine, keď on mi povedal o tej svojej.

"To máš dobré.." Usmál jsem se a lehl jsem si na bok směrem k němu.

"Mimochodom, aké máte v škole vedľajšie predmety?" Bola to otázka, ktorú som musel niekomu položiť, rád som študoval.

"Chémie, Francouzština, Děják, Příroďák, Fyzika a tak.." opět jsem se usmál, vlastně jsem se usmíval celou dobu.

"Dikes..." Nevedel som čo povedať a je teda naozaj výnimočný prípad.

Lehl jsem si na záda a koukal do stropu. Chvíli jsem přemýšlel, o čem mluvit, na co se ho mám ptát.. boože. Zakryl jsem se dekou a otočil jsem se na bok zády k němu, nechystal jsem se jít spát, ještě ne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ayame-chan Ayame-chan | Web | 13. října 2013 v 18:28 | Reagovat

To zírám xD Já na chvíli odejdu a jak se vrátim tak tu další povídka xD I'm so happy :33 Jdu hnedka na další :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama