MT - P7

30. října 2013 v 15:44 | Kakajko |  Milostný trojúhelník

Díl sedmý: Omluva

V škole.

Sedel som v lavici a nervózne zvakal s perom. Bál som sa HO. Matka ma do školy, napriek tomu, že som vyzeral ako mŕtvola a riť ma bolela (a bolí).

Přišel jsem na zastávku a parta se ke mě hrnula. Trocha se mě vyptávali, co se semnou stalo, v klidu jsem pověděl Nicol, že se s ní rozcházím. 'Fájn.' pověděla a přistoupila k jednomu klukovi, s kterým se začala líbat. To už jsem neřešil, bus přijel a já nastoupil.


ve škole.
Vešel jsem do třídy a úča vyvalila přímo oči. Pak jsme si všechno vyjasnili a bla bla. Úča mi na začátek dala, abych donesl do jednotlivých tříd pět katalogů. Začal jsem random třídy a prvního, koho jsem si všiml byl klepající perem do lavice Daniel. Jejich úče jsem dal katalogy, která mě ještě zdržila, jak se jmenuji. Andy ve mě udělal ráznou změnu nejen v povaze, ale očividně i ve vzhledu. Yeah, i když do školy jsem chodíval málokrát, ale přece tu jsem byl pořád Legenda, každý mě v okolí školy znal a teď jsem 'neviditelným'. Oh, why not. Když jsem řekl své jméno, jasně celá třída 'wow', ale nedalo se popsat ten Danielův výraz.

Do našej triedy vkráčal nejaký nový chalan, s nejakými brožúrami. asi nám chce riaditeľ zase cpať výmenné pobyty. Učiteľka sa ho na niečo vypytovala a potom sa už o dosť hlasnejšie spýtala, ako sa volá. "Ehm... to jsem já, Patrick." Padla mi sánka (aj pero). Zrazu všetci stíchli a čumeli naňho. Akonáhle som sa uvedomil, zavrel som ústa, sklonil hlavu a dúfal, že čo najskôr odíde. Chvalabohu, odišiel. Išiel rozdať ešte nejaké tie poondiate brožúry. Mal som čas rozdýchať ten šok.

Odešel jsem ze třídy a šel rozdávat dalším, ještě jsem rozdával a zvonilo na přestávku. Včas jsem rozdal poslední katalogy. Totiž, běžel jsem a byl jsem udýchaný, tak jsem se zastavil na druhým patře u lavičkách. (Patro, kde má Daniel třídu.) V klidu jsem oddychoval. Děvčata, která procházela si mě pozorně prohlížela a jen se usmívala.

Vyšiel som z triedy, ale akonáhle som zbadal Patricka sediaceho na lavičke oproti mojej triede, otočil som sa na päte a vrátil som sa dovnútra. Sedel som v lavici, no po chvíli som začínal uvažovať nad tým, že proste vyjdem, prejdem okolo neho akoby nič a pôjdem si do bufetu kúpiť niečo na jedenie. Bol som fakt hladný, ráno som do seba nič nenarval. Vstal som a so sklonenou hlavou som prešiel okolo Patricka a odfúkol som si. Nezastavil ma.

Mimoto, co jsem se věnoval pár dívkám, prošel Daniel. Nemělo to cenu ho nějak zdržovat a trápit ho, i když.. Co jsem zakončil debatu s dívkami jsem se postavil a mířil směrem jako on, k bufetu. Peníze jsem měl, takže je snadné vymluvit, že si jdu něco koupit. Samozřejmě, jak jsem dorazil... byla velká řada. Já se nemusel namáhat, když mě poznala jedna holka a zavolala na mě: "Patricku?!" samozřejmě všichni se rozlíželi, až koukali stejným směrem jako ona - na mě. Mávl jsem a podle zvyku se všichni odsunuli od okýnka, čímž mi dali prostor. Býval jsem sobecký a zůstalo mi to, ale tentokrát jsem odstoupil, ať si objednají. Odcházel jsem, ale z řady také odstoupilo pár holek..teda...'pár'.. skoro všechny, vlastně všechny! I ty, který mne nenáviděly. A šeptaly mi do ucha 'úkoly', mluvily na mě naráz, takže jsem občas něco přeslechl. Byli to 'úkoly' v příkladu: 'Zbij/znásilni toho, toho a tuhle za to že to, to a to.' Ještě mně pár prosilo, či bych se s nimi vyspal. Ale vlastně jsem celou dobu pozoroval a kontroloval Daniela.

Asi jediný som bol úplne ticho a nepovedal som mu ani to 'Ahoj'. Celú dobu sa na mňa pozeral, a neprestal ani keď po ňom všetci bliakali a snažili sa upútať jeho pozornosť. Tiež som k nemu zdvihol pohľad, ale trochu som pokrčil obočie, takže to vyzeralo naštvane. Však som naňho aj bol naštvaný! Od mračenia sa ma prebralo dosť surové "štuchnutie" do chrbta a súrenie, že sa mám pohnúť. Bol som na rade a vypýtal som si moju obľúbenú bagetu, s kuracím mäsom, rôznymi druhmi zeleniny a dresingom. Proste mňam.

Objednal si nějakou bagetku, která mu byla rovnou dána do ruky. Zaplatil a rozešel se, že bude odcházet. Dveře byly hned vedle nás (mě a holek), já se dostal z dívčího kruhu, ale nějaká holka mi schválně dala před cestu nohu a já se svalil na zem, přesněji na Daniela. "Ups, sorry.. hihi." vyznělo z jejich lesklých rtů. Zvedl jsem se a nabídl ruku k zvednutí i Danielovi.

Nechal som ho s natiahnutou rukou a vstal som sám. Venoval som mu jediný pohľad bez akýchkoľvek emócií a išiel som do triedy. Asi v polovici cesty som zastal a začal som si zaväzovať šnúrky na topánkach. Vstal som a chcel som pokračovať v ceste, ale niečo ma zastavilo.

Já mu tak ochotně připravil pomocnou ruku a on odmítne, špatně. Šel nazpět na své patro a já se po krátké době rozhodl jít za ním. Zastavil se a něco dělal se šňurkama, jak se zase narovnal zatahal jsem ho za triko. "Chci se jenom omluvit."

O..ospravedlniť? On?? Vážne??? Stál som tam a bez slova som sa naňho pozeral. Nedivte sa mi, čo by ste povedali osobe, ktorá vás jeden deň znásilní a na druhý sa vám ospravedlňuje. Tak som iba prikývol a stál som tam ako blbbec, naozaj neschopný ničoho iného.

"Tak fájn." Do strany jsem se snažil o úsměv a rozešel jsem se ke schodům do nižšího patra, kde jsem měl třídu. "Měj se."

"A-ahoj..." zamrmlal som a pochyboval, že to vôbec počul. Otočil som sa a vošiel som do svojej triedy. Odvšadiaľ sa na mňa valili útržky rozhovorov a odvšadiaľ som počul "Patrick... šu-šu-šu, mu-šu-šu... okuliare... blah, blah... slušný..." Už som o ňom nechcel počúvať, bol som zmätený z vlastnej skúsenosti, nie to ešte zo skúseností niekoho iného. Vyšiel som z triedy a zamieril som na záchody. Ugh, nie, tam nie. Zarazil som sa a strihol som si to inde. Kráčal som smerom k prázdnym triedam. Do jednej z nich som vošiel (konkrétne do anglickej učebne) a sadol som si na lavicu. Pritiahol som kolená pod bradu a zatvoril som oči. Snažil som sa nemyslieť, nemyslieť na nič.

Po nějakých 10 minutách
Zatímco jsem se jen tak procházel po třídě jsem se dozvěděl, že máme jít do učebny angličtiny. Chtěl jsem tam být dřív a zabrat zadní lavici, která částečně je moje.. Neboť je odemne i zničená. Oh, áno, staré časy. Vzal jsem tašku a šel rychlým krokem. Šel jsem rovnou do třídy a k lavici, až po 1-2 minutě jsem si uvědomil, že je tam i Daniel. Nečekaná to náhoda, yay.. dlouho jsme se neviděli. "Co tu děláš?" nesnažil jsem se o nějakej překvapený výraz, nebylo to ani nijak překvapivé, prostě jsme se náhodně zase potkali. Zatímco jsem čekal na jeho odpověď, jsem si vytahoval učivo na lavici... snad poprvé.

"Nič," rýchlo som vyhŕkol a zliezol som z lavice. nebola Patrickova, ale aj tak.. Pokšrabal soms a na hlave a rozmýšľal som čo povedať. "Idem teda..." vypadlo zo mňa a odišiel som z učebne. Akonáhle som zatvoril dvere, oprel soms a o stnu a zviezol som sa po nej až na zem.

"Heh.." Usmál jsem se, když jsem slyšel 'sklouznutí'. Sedl jsem si do lavice a lehl si na ní, zaspal jsem.

Trasúc sa som vstal a pomaly soms a vliekol do triedy. Síce už zvonilo, ale mne to bolo jedno. Dotackal som sa tam, vyfasoval od učiteľky štipľavé komentáre a škaredé pohľady, ale som človek, ktorého len tak niečo nerozhádže. Sadol som do lavice a po chvíli ma jej kecy absolútne prestali baviť. Keď ma niečo nebaví, môj mozog automaticky prepne a zrazu už nevnímam, čo sa deje v triede ale už som vo svojich myšlienkach a zaoberám sa všetkým, čo za to stojí, ničím nepotrebným.

Po hodině
Slyšel jsem zvonek. Celou hodinu jsem snad prospal hej.. Okay, nevadí. Úča s tím očividně problém neměla, fajnový. Asi půjdu domů. Zvedl jsem se, posbíral věci a dal do tašky, odešel z třídy. Byl jsem trochu mimo, šel jsem do nějaké třídy, kde jsem se svalil na zem, dál jsem nevnímal..

Bol som dosť v šoku, keď Patrick vkráčal do mojej triedy, absolútne ma odignoroval, iba sa vyvalil na zem a chrápal. Chvíľu som naňho iba pozeral, potom som sa rozhodol, že ho nechám tak a snažil soms a čo najtichšie odísť. TRESK. Zasraná lavica! Chytil som sa za koleno a snažil som sa nenadávať.

Učitelka:
Lekla jsem se, když nějaký chlapec spadl na zem. Byl to ten, který rozdával ty letáky, Patrick. "Božínku! Děvčata, pomocte mi." Přiběhla jsem k němu a podle jeho výrazu to vypadalo, že spí. Děvčata se jenom kolem něj culila a něco si špitaly. "Tak dost! Někdo z kluků, kdo mi s ním pomůže do kabinetu? Třeba ty Danieli!" Ukázala jsem prstem na Daniela, nechť jde za mnou a pomůže mi. Jo, zpozorovala jsem, že se praštil o lavici, ale nechi žádné výmluvy! Je to chlapa byl nejblíže, takže jako správný kluk mi pomůže.

Zarazil som sa a pozeral som na učiteľku ako na blázna. Nervózne na mňa kývla hlavou a ja som sa dal do pohybu. Bol som nervózny a kým som sa s učiteľkou a Patrickom dotackal k nej do kabinetu, trvalo to celé večnosť. Položil som ho na kreslo a učiteľka sa ma pýtala, či neviem číslo na jeho rodičov.

Učitelka:
"Budu muset jít za ředitelem, říct si o Patrickovu kartu. Tak jo! Počkej tu, kdyby se náhodou probudil, chudák." posmutněle jsem vzdychla, ale pozitivně jsem vyšla z kabinetu a vyrazila směrem k řediteli.

Nervózne som sa prechádzal a celkom vážne som uvažoval, že od Patricka odídem. Áno. Boli sme sami dvaja, v prázdnej miestnosti a sorry, ale včera ma znásilnil. Snáď ma chápete. Pomaly som si to namieral k dverám ale trhlo ma. Čo keď sa mu niečo stane. Koniec koncov, bolo by to na mňa a mohol by sa udusiť vlastnými zvratkami a... Hej, kámo, nebuď paranoidný. Snažil som sa upokojiť sám seba. Do prkna, čo mám robiť??

Ležel jsem ve spánku, nedivil jsem se.. přetáčel jsem se na stranu ze strany, když jsem slyšel tiché procházení, které se zesilovalo.. Lehce jsem pootevřel oči, nevypadalo to na třídu.. hm, asi kabinet.. Taky jsem slyšel nějaké mrmlání, u dveří někdo stál. Oči jsem otevřel víc a zaostřoval na osobu u dveří. Daniel? My na sebe fakt dnes máme štěstí, budiž smůlu. Pochybuji, že by mě Daniel sám odtáhl do random kabinetu a ještě k tom on... poslední, na co si vzpomínám je, že jsem šel jen do nějaké třídy. "Předpokládám správně, že úča šla za říďou?" koukál jsem na něj.

"Eeeh.." Prikývol som. "Zostaň tu ja idem... do tried." Snažil som sa odtiaľ čo najskôr dostať.

Vadí mu moje přítomnost. Zvedl jsem se a sebral svojí tašku, přešel jsem k němu a ke dveřím. "Fájn. Aspoň jí potom řekni, že jsem šel domů." otevřel jsem dveře. A vůbec, že je tak průhledný jsem dodal: "Najdi si holku, zvi ji na rande, miluj jí a zapomeneš na to. Mě naprosto ignoruj, bude to v klidu." Usmál jsem se a odcházel.

Iba som tam stál a pozeral som sa ako odchádza. Po tomto sa väčšina môjho strachu z neho vyparila. Po chvíli nezmyselného čumenia smerom, kam išiel som sa spamätal (viac-menej) a vybral som sa do riaditeľovho kanclu oznámiť, že Patrick sa prebral a sám sa dopravil domov. Povedal som to učiteľke a išiel som do triedy. Zvyšok vyučovania som bol neprítomný.

Přišel jsem domů a tašku hodil na gauč, na který jsem se hned položil. Přemýšlel jsem o tom, co jsem vlastně řekl Danielovi, ale hned jsem toho nechal a zavřel oči, byl jsem unavený.

Zbalil som si veci a išiel domov. Cesta pešo mi prišla lepšia na upratanie myšlienok. Keď som došiel domov, zhodil som tašku z pleca a vyvalil som sa do mojej postele. Zaspal som takmer okamžite.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama