DJ - P2

13. října 2013 v 8:54 |  Dračí jezdec
  • Dračí jezdec
  • Kapitola druhá: Perverzný dráček, přidá se i Yokusha?

Yokusha sa ešte chvíľu niečo pýtal a potom všetko utíchlo. Keď sa ten gauč rozložil, bol celkom veľký. Nie, proste bol veľký, bez toho celkom. Tak zmestili sa naňho traja chalani. A teraz ma napadlo, ešte neviete koľko máme rokov, čo?... No ja mám 21. Viem, že Alesha bude mať 15 a Yakushovi som odhadoval tak... 18? Vedel som, že stráž robí vždy hluk a je ju počuť na tri ulice ďaleko. Budem mať dosť času dostať sa do pivnice. S pokojným vedomím, že sa nič nemôže stať som zaspal. Prekotil som sa na druhý bok a niečo som zamrmlal. Chytil som kus periny a pritúlil som si ju k sebe, ako plyšáka.


Všechno jsem Yokushovi zodpověděl, až nastalo ticho.. To už bylo lepší, ale za několik hodin tu bude stráž. Nemohl jsem usnout.. Povzdechl jsem si a chtěl jsem se otočit k směrem k Yokushovi, ale něco mě chytlo zprava. "Hej.." zamračil jsem se a štípl jsem Amaiovu ruku, která mě držela.

Trhol som sa a otvoril oči. "Hm.. čo je," vymáčkol som zo seba, až potom mi to došlo. "Aha..." Povedal som a odtiahol som sa od neho. Otočil som sa na druhý bok a teraz už som naozaj objal perinu. Zaspávalo sa mi už tažšie, ale napokon som konečne zaspal.

Nespal jsem a nespal.. Nešlo to. Slyšel jsem jak oba dva chrní, zvedl jsem se a tiše kráčel k oknu. Hlídka nebyla daleko, ještě tak deset domů. Až budou u pátýho, tak vzbudím Amaie. Jinak jsem si sedl na křeslo a vytáhl knížku, ve které jsem si četl. Byla to knížka o dracích, něco z naší minulosti.

Zobudil ma Alesha. Pochopil som a odtiahol som koberec zo zeme. Otvoril som poklop, ktrý viedol do pinice a nechal som Aleshu, nech kobercom vchod zase zakryje. Bol som tam asi polhoďku a potom mi Alesha pomohol vyliezť.

Kontrola byla rychlá, zdržela se jen otázkou, kdo je Yokusha.. Až odešla, pomohl jsem Amaiovi ven. Sklep jsem zase zavřel a zakryl. "Super, by šlo." Kývl jsem. Pak jsem se ještě obrátil do kuchyně udělat si čaj.

"Urobíš.. urobíš čaj aj mne?" Túžil som po dvoch týždňoch stekať niečo teplé dolu hrdlom. A čaj by bol ideálny. Usmial som sa na Aleshu. Rozhodol som sa byť milý, koniec koncov, som uňho doma, neodsudzuje ma a nevydal ma strážam. Čo viac si môžem priať?

"Oh, jo.. dobře." Překvapeně jsem koukal, ani nevím proč. Ale chápal jsem to, přece jen.. dračí démoni musí být v tom chladu, samá skála.. sice jsem to nikdy neviděl, ale mám představivost. Nu, odkráčel jsem do kuchyně a začal vařit čaj.

Usmieval som sa. Bolo mi vážne dobre. O chvíľu som už v dlaniach držal horúcu šálku čaju a sem tam som do nej fúkal, aby vychladla na pitnú teplotu. Alesha si sadol oproti mne na stoličku. Rozmýšľal som ako začať konverzáciu s niekým, kto vás nezradil a neodsúdil napriek tomu, že ho od malička viedli k tomu, aby takých ako ste vy nenávidel.

Znervóznilo mě to tak, že jsem se nevědomky napil a spálil si jazyk: "Alalalalalala, jajyk, ggahh."

"Si v pohode?" Prišiel som k nemu. "Daj to sem," povedal som a zobral som mu čaj z ruky. Niečo na mňa trochu naštvane zamrmlal, ale keďže hovoril s jazyk vystrčeným z úst, moc som mu nerozumel. Trochu som mu pofúkal čaj a vrátil som mu ho. "Na, skús to teraz."

Okusoval jsem si jazyk, aby to pálení přestalo.. furt to bylo takové štiplavé, ale přestávalo to. Pofoukal mi čaj a pak mi ho dal, nechť zkusím. Napil jsem se a bylo to lepší, ale předtím to bylo nevědomě! "Dík." Sklopil jsem pohled a hlavu natočil na stranu, koukal jsem směrem k oknu.

Prezeral som si ho. Vyzeral tak zamyslene. Otočil sa na mňa a ja som sa zase usmial. Odkiaľ som bol, tam sme sa neusmievali moc často. Teda, vlastne nikdy, okrem časov, keď boli všetci úplne na mol. Bola tam večne zima, chladno... Bŕ. Ale teraz som si mohol robiť čo chcem (v rámci možností). Vyzeral inak. Tak dospelejšie, akoby sa to naším príchodom zmenilo.

Pil jsem spokojeně čaj, až jsem ho dopil, ráčil jsem se uvelebit na postel (gauč). Počkal jsem, až ho dopije Amai. Dopil a já hrnky odnesl do kuchyně. Pak jsme oba zalezli k Yokushovi do peřin. Yokusha celou dobu spal, wow.. tvrdé spaní.

Ľahli sme si a ja som vážne nevedel zaspať. A pochopil som prečo. Cítil som nepríjemný pocit v oblasti podbruška. Poondiaty močový mechúr. Posadil som sa a chvíľu som iba sedel. Napokon som sa predsa len postavil a išiel k záchodu.

Amai se zvedl a šel směrem k wc. Ani se neptal, asi mě vážně sledoval. Dobře, aspoň vím, že to tu zná. Yokusha se začal pohybovat, otáčel se k mě. Měl zavřené oči, ale pak je otevřel a koukal do těch mých. Podle jeho výrazu si všiml, že Amai odešel. Pak se mě zeptal:

"Ehm.. a budem mať vlastnú izbu? Ja len ... no, súkromie. A trochu vlastný priestor." Potreboval som to vedieť. Keby nie, asi by som si sem doniesol pár vecí a nejako ich sem narval.

"To není tak docela jistý.. Nevím, tento barák může být velký, ale po pravdě je strašně malý." Snažil jsem se usmát.

"Môže byť veľký?" trochu som tej jeho odpovedi nerozumel. Vlastne som nerozumel celému JEMU. Od hlavy až po päty mi prišiel zvláštny.

"Umh, no.. že vypadá velký, ale není." Včas jsem to dořekl, když se Amai vracel. Perverzným pohledem nás zkoumal, what?!

Začal som poc halanoch behať pohľadom, vyzerali... wow. Neviem prečo, ale proste vyzerali zlato. Alesha mal roztrapatené vlasy a rovnako tak aj Yokusha a vyzerali tak chutne... Bože, čo to trepem?!!

"Héj.." mával jsem rukou před Amaiovím obličejem.. "V pohodě?"

"Ehm.. čo? Sory, zamyslel som sa." Rýchlo som to zakeca a ľahol som si naspäť akoby sa nič nestalo.

Povzdechl jsem si a také jsem si lehl. Ležel jsem uprostřed a to mě děsně znervózňovalo. Vůbec netuším z jakého důvodu.

Prevalil som sa na chrbát a civel som do stropu. Aleshovu prítomnosť som cítil aj cez perinu. Cítil som jeho telo. Asi ruku... Neviem, ale jednoznačne to na mňa pôsobilo. bolo to zvláštne ak aj, tak prečo až teraz? Sledoval som ho od jeho narodenia, takmer pätnásť rokov, takmer nepretržite. Tak sa... no... prečo k nemu niečo cítim až teraz?

Nakonec se mi podařilo usnout. Přitúlil jsem k sobě peřinu a pokojně jsem spal dále. Ta peřina byla ale nějaká tvrdá a teplá..

Nevedel som zaspať. Pozeral som do stropu a cítil som, že ma niekto chytil za ruku. Pootočil a uvidel som Aleshu držiaceho ma za ruku a usmievajúceho sa. Neodolal som a objal som ho. Pritúlil som si ho k sebe a čakal som, či sa zobudí.

Amai si asi myslel že spím. Ale ja som bol stále hore. A neplánoval som mu nechať Alesha. Posunul som sa bližšie a objal som ho okolo pása, skorej by sa dalo povedať podbruška. Posunul som sa ešte bližšie a v podstate som sa celou plochou tela dotkal Alesha. Ten spal ako zabití a očividne sa mu snívalo niečo pekné.

Cítil jsem hřejivé dotyky a mimoto se mi zdálo o rájí plyšových medvídku. Všechno bylo tak roztomilé, hebké a hřejivé.. Ale děsilo mě to, že jsem se z místa nemohl hnouti. Zakroutil jsem hlavou a do něčeho se zabořil.

Alesha sa otočil a zaboril si tvár pod miesto, kde sa mi spája kľúčna kosť s ramenom. Veľavýznamne som sa uškrnul na Amaia a zase som si k sebe pritúlil Alesha.

Škaredo som zazeral. Urazene som sa otočil chrbtom. Tak nech si ho má. Aj tak si na to Alesha nebude spomínať, tak čo.

*** Ráno ***
Probudily mě sluneční paprsky, které byly příliš provokační, že by se nedalo spát. Ale bylo mi to trochu divný, otevřel jsem oči, protřel si je, abych neviděl rozmazaně a záclony byli roztažené. Vyděšeně jsem koukl na pravou a levou stranu, prázdný. Že by... ne.. Vyskočil jsem z postele a běžel směrem kuchyň, ale byl jsem tak zmatený, že jsem do někoho vrazil. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že to je Amai. "Promiň." omluvil jsem se mu.. ale ten druhý - Yokusha nebyl nikde v dohledu a tak mi to nedalo se zeptat: "Kde je Yokusha?"

"Išiel sa niekam preletieť. Tuším si išiel po nejake veci k sebe, ale moc som ho nepočúval." Alesha vyzeral stále rovnaku chutne. Bože, trklo ma už o trochu rýchlejšie ako včera večer a tak som sa rýchlo otočil k čaju, ktorý som práve zalieval.

"Oh, fájn." snažil jsem si to v hlavě všechno usrovnat. Mimoto jsem přešel k lednici a .... WOW! Byla nějak přeplněná. Bylo tu toho víc, než včera. "T-to se tu kde vzalo?" Vykuleně jsem koukal do lednice. Ani jsem nevěděl co si vybrat.

"No... skočil som skoro ráno do obchodu. Čo s z toho dáš?" Nechal som ho nech si vyberie.

"Ty si byl venku?!" lehce jsem ho okřikl. "Není to už trochu riskantní, mohli tě chytit.." ustaraně jsem na něj koukl.. Jo, je to dračí démon, měl by být upálen ve vlastním ohni, ale je mým drakem jako Yokusha a.. bla bla. Moc riskuje a co s ním mám dělat, kdy´ž budu s Yokushou chodit na tréninky.

Tajomne som sa usmial. "Nie všetci ma považujú za diabla a zrádcu." Pozoroval som ho a rozmýšľal som, či mudôjde kam mierim.

Vzpoměl jsem si, že v Potravinách pracuje slečna Gladys, která je slepá. "Ale i tak tě mohl někdo vidět." Tohle bylo až příliš průhledné, vážně se moc starám.

"Trochu sa zamaskuješ a ľudia si ťa nevšimnú. Nikto ti nevenuje pozornosť, ak splynieš s davom. Chápeš?" Usmial som sa naňhoa kývol som smerom k chladničke, aby si už konečne vybral.

"Ještě že." Oddechl jsem si a tímto jsme toto téma ukončili. Já si konečně vybral z lednice a nechal Amaie, nechť mi to připraví. Já jsem se šel převlíct, měl jsem oblečení ze včerejška a ještě jsem v tom spal, fakt bezvadný.

Vydýchol som si. Vďaka bohu za voľné oblečenie. Nemôžem za to, že sa mi postavil. Fakt nie. Pripravoval som Aleshovi raňajky a snažil som sa myslieť na všetko iné, len nie na neho.

Oblékl jsem si bílou košili po tátovi, měla by být po tátovi. A ze začátku z toho šel cítit mužský parfém, tak či tak.. patří to otcovi. Pak jsem na sebe hodil nějaké volné kalhoty, plátěné, hnědé. Až bude Yokusha doma, mohl bych s ním vyrazit na ten trénink, ale stále mám starost o Amaie. Není lehké mít na starost dva draky. Vrátil jsem se do kuchyně a přisedl si ke stolu, kde jsem měl snídani. "Dík." slušně jsem poděkoval, na draka... na dračího démona.... je slušný. Zatím mi nepodpálil nijak barák. Já tušil, že v té knížce jsou nesmysly. Nu, pustil jsem se do snídaně.

Keď čaj vychladol, zdvihol som sa zo stoličky a zobral som tácku s dvoma šálkami, mojou a jeho. Lenže som zakopol a všetok obsah oboch šálok skončil na Aleshovi. Celú košeľu aj nohavice na určitých miestach mal poliate. "Do prdele..." zaklial som. Z Aleshových úst uniklo syknutie. "Si v pohode?"

Hned jak to začalo štiplavě pálit, v rychlosti jsem sundával košili.. Až teprve potom jsem mu odpověděl. "Yeah," přes kalhoty to tak nepálilo, ale bylo to horké. Koukal jsem na louže na zemi. "No, to se stává. I mě se to hodněkrát stalo, heh." Usmál jsem se a přešel jsem k lince, ze které jsem chtěl vytáhnout nějakou hadru.

Do prdele. "Ehm... čo s tou košeľou?" Spýtal som sa zdvihol som ju zo zeme.

"Hoď jí k pračce." Nepotřeboval navigaci, vždyť to tu zná.. vytáhl jsem hadr a začal jsem utírat louže.

Urobil som, ako povedal, vrátil som sa naspäť, tiež som si zobral handru a začal som utierať dlážku. "Pomôžem," povedal som.

Kývl jsem a usmál se. Na čtyřech jako kočka jsem utřel každou louží. Škoda čaje, fakt.

Postavil sa a išiel vyžmýkať handru. Po chvíli som sa zdvihol aj ja a išiel tiež k umývadlu. Stál som za ním a čakal, kým odíde. Lenže ma napadol oveľa lepší nápad. Handru som položil na linku a objal som ho odzadu. Cítil som, že v mojom objatí stuhol. Pritisol som si ho bližšie a čakal som, že ma odstrčí ale on...

Já, nevěděl jsem co dělat.. měl jsem opožděné reakce, až po nějaké minutce jsem se ho snažil odstrčit, ale on se spíš víc tlačil ke mě. Cítil jsem něco tvrdého při...ughh, není to snad to, co si myslím, že n-ne? Běhal mi mráz po zádech a na lících mě začalo štípat. Já se nečervenám!

Držal som ho a položil som si bradu na jeho ľavé rameno. Pohladil som ho po hrudi, otočil som som hlavu a začal som zasypávať jeho krk takmer neciteľnými bozkami. Poznáte to, tie, ktoré sotva cítite, ale aj tak vami ich dotyk prejde ako ostrá britva.

"P-přestaň.." Prohýbal jsem se v zádech, bylo to příjemný, ale přece jsme oba dva kluci, a spát s drakem... to už je trochu moc.. Ne, d-dost. Používal jsem větší sílu na to, abych ho mohl odstrčit.

"Páči sa ti to??" Zamrmlal som mu priamo do ucha a zase som ho bozkával, ale už trochu kontaktnejšie.

"Já-á.. no..." na čas přišel Yokusha, ale Amaie to nijak nepřekvapovalo. Pokračoval. Připadal jsem si jako hračka..

Otočil som ho tvárou k sebe a pobozkal som ho. Hladil som ho po hrudi a medzi prstami som začal dráždiť jeho bradavku. Yokusha išiel asi najprv do kúpeľne, usúdil som sám pre seba a ďalej som sa venoval Aleshovi.

"Nyhh,.." to bylo příjemný, ale... pořád tu byli věci, že i já jsem kluk. Nee... Yokusho, help me! ( >///////< ) Stiskl jsem v dlaních jeho ruku, tkerá mi dráždila bradavku. Neubránil jsem se sténu.

Jednu ruku mi držal, ale tú druhú... Tá bola voľná. Rukou som mu vkĺzol do nohavíc a začal som ho dráždiť.

Ne, to ne.. tohle ne. To není dobré.. "P-prosím, nhh.. přestaň." Unikaly mi snad nejsladší stény. Ale nejhořší bylo, že když jsem zasténal, stál ve dveřích Yokusha. To bylo trapný, to bylo fakt trapný. To JE trapný! Amai mě otočil k sobě zády a předem k Yokushovi. "N-ne, Amaii.."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akiko Akiko | 13. října 2013 v 10:17 | Reagovat

Óóóóó my gosh to snad neni možný *slint slint* vy chcete bych umřela na čekání že jo....ale jen kvůli tomu že je to tak boží to vydržim T-T

2 Kuro x3 Kuro x3 | Web | 13. října 2013 v 10:32 | Reagovat

Sugoi x3 Akorát, v první kapitole je, že se dítě rodí společně s drakem a oni mají každý jiný věk O.o :D

3 Kakajko Kakajko | Web | 13. října 2013 v 10:43 | Reagovat

Chyba v matrixu. :D

4 Kuro x3 Kuro x3 | Web | 13. října 2013 v 11:16 | Reagovat

[3]: :DDD

5 ely-chan ely-chan | 15. října 2013 v 0:20 | Reagovat

Awwww...Božéé to je ták :33 Sladký prosím další dííl...

6 paja paja | 16. února 2014 v 23:04 | Reagovat

Fakt hezká povídka.. doufám, že budou i další díly :)

7 Rukia Rukia | 6. května 2014 v 20:55 | Reagovat

super poviedka musím súhlasit a budeš snu aj pokračovať :D

8 Emma Stoll Emma Stoll | Web | 25. června 2014 v 13:44 | Reagovat

Krasné... Už se těším na pokračování xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama