DJ - P1

12. října 2013 v 16:35 | Kakajko |  Dračí jezdec
  • Dračí jezdec
  • Kapitola první: Dnes

Žijeme ve světě, kde se rodí dítě společně s drakem. Když dítě vyroste, drak si ho vyhledá a tak začíná příběh dračího jezdce. Alesha, jméno mé. Čekám na svého draka už od narození, už to bude 14 let. S otázkama v hlavě typu Kde je můj drak? nedokážu vydržet. Avšak nastalo další několikáté ráno. Bylo září a po ránu pršelo. Občas zafučel i vítr. Byl jsem sirotek i jedináček. Nikdo neví, co se stalo mé rodině. Automaticky jsem se budil v osm hodin ráno. Oblékl jsem si na sebe uplé rifle, triko s dlouhým rukávem a silnou mikinu s kapucí.Šel jsem do toho chladného vzduchu, ven do deště. Nasadil jsem si kapuci a šel se podívat na výcvik jezdcu. Ať je jakkýkoliv počasí, musí trénovat. I já doufám, že si to někdy vyzkouším. Ale všichni jen říkají, že je to namáhavé. Udržet se v sedlu, hlavně při boji. Ano, bojujeme. Proti čemu? Proti dračím démonům. Všichni draci, kteří dosáhnout 2 roky se dokáží měnit v lidskou bytost. Dračí démoni jsou draci, kteří se narodili jako lidi. Jsou o dost krutější a nestrpí lítost. Neváhají a nebojí se někoho zabít. Po té, co jsem v půlce výcviku odešel, jsem vyrazil na louku. Chodím tam jednou týdně. Lehl jsem na vlhkou trávu a pozoroval nebe. Kapky deště mi spadaly na tvář, obloha najednou ztmavla. Přestalo pršet. Ale začal silný vítr. Rychle jsem vstal, ale opět jsem dopadl na zem a nad mnou stál jeden z draků. Není to normalní drak, je to dračí démon. Hned se proměnil v lidskou bytost a jen tak se nadnášel nad mnou. Neočekával jsem, že vypadají takto. Nikdy jsem je neviděl. Světle šedá pleť, uši do špičata, černé dlouhé a vlající vlasy.. rudé oči. Hned po té na mě hlubokým hlasem promluvil:


"Čauko. Ja som...." ani som nestihol dohovoriť, chalan ma kopol do brady, vyskočil na nohy a stál v bojovom-obrannom postoji. "Au, moja sánka..."

Byl jsem fakt, fakt, fakt vystrašený. (Můžete si přidat dalších 'fakt' navíc) Jo, jo opožděná reakce, u mě bežné hej. "Ty si dračí démon, já vím." zkoušel jsem dělat pohled, že se nebojím, ale šlo poznat, že se mi klepou kolena + neměl jsem u sebe žádnou zbraň. HELPED.

"Eh, tak trochu. Volám sa Amai Rafu. A som tvoj... som tvoj drak." Bol som nervózny, môj osud teraz závisel len a len na ňom. Aj keď som to na sebe nedal vedieť, bol som dosť rozklepaný. A kým chalan stihol zareagovať, z oblohy sa začal znášať drak.

Můj drak, tohle? Wat. Nechápu, přilítne si jentak nějaký Mamai, Blajbal, Flayflay, Amai aneb dráčí démon a řekne 'Jsem tvůj drak'? Chtěl jsem ho nějak zkřiknout, ale než jsem snad vyslovil první hlásku, přistál ke mě další drak, to byl podle mého tušení ten normální. A ten nám vlastně přerušil konverzaci:

"Yokusha Tsukimara, meno moje," povedal som keď som pristál. Rovno vedľa toho démona. Opovržlivo som si ho prezeral. "Som tvoj drak. Mimochodom, toho démona zabijeme teraz, alebo potom?"

Zarazil jsem se, když mi i tento drak pověděl, že je mým drakem. Počkat! Já nemám v hlavě jasno, o čem je tu řeč? Dračí démon mým drakem být nejspíše nemůže být, ale proč by se zrovna na této louce objevoval? A proč k tomu přiletí normálek a téže mi tvrdí, že je mým drakem? "Tak moment! Oč tu jde? Mám na krku dva draky, či co?" Oddálil jsem se od obou stejně, jenom sjem doufal, že si nedají hned tu a teď bitku.

"Hej, hej... ja som jeho drak. Aj keď som dračí démon. Sledujem ho už od narodenia." Dúfal som, že je to všetko iba blbý vtip. Musím byť jeho drak. Prečo by som ho inak celú dobu sledoval? Stal sa niekde omyl?

"Od narození? To fakt?" Vykulil jsem oči, nikdy o tom žádnej drak nemluvil, když jsem si náhodně s němi povídal.

Prikývol som. "No, teda kedy som mohol. Keby nejaký iný démon zistil, že som drak nejakého jazdca, tak by ma zabil, alebo predal Mussakovi." Mussaka bol démon-vedec. Krutý vedec. Robil pokusy hlavne na ľudských bytostiach. Jazdcoch, drakoch, dokonca a na vlastných démonoch, takže by som bol preňho pekný kúsok.

"Mussakovi? Jméno jsem už slyšel i pár pověstí.. Krutých pověstí. Okay, tak jo.. Nechme to raději na zítra, mám v hlavě zmatek, velký zmatek." Obrátil jsem se mávlrukou a šel v doufání, že mě oba dva poslechli.

Ten démon sa pomaly pobral za ním, ale ja som zostal stáť na mieste. Všetci mi odjakživa hovorili že som tvrdohlaví, a že môj jazdec to bude mať so mnou ťažké. Chcel som, aby mi ukázal, čo je v ňom, chcel som, aby ma skrotil. Lenže viac poddajného jazdca som ešte asi nevidel. Asi v ňom tú ráznosť budem musieť vybudovať.

Jeden z nich se vydal za mnou, ojojoj. "Chceš mě stalkovat nebo co?!" obrátil jsem se k němu a malinko jsem ho zkřikl.

Zdvihol som ruky. "Ja len... myslel som si, že mám ísť za tebou. A som tvoj drak, je predsa tvojou povinnosťou mi poskytnúť strechu nad hlavou, nie??" Smažil som sa ho obmäkčiť a dúfal som, že to zaberie. "Tak inak, sledujem ťa od narodenia. Viem, že tvoj najlepší priateľ sa volá Shenji Takajoko, je od teba o rok starší, má hnedé vlasy, býva na prvej ulici od prístavu. Nechodil si do školy, mal si súkromného učiteľa. Miluješ čiernu farbu, máš malého mini-plyšáčika od troch rokov. Ešte niečo? Eh, a áno zabudol som, keď ti je na houby, šrotuješ čokoládu. Stačí? Už mi verí?"

Stál som za nimi totálne zarazený. Ten démon o ňom vie všetko! Wau... "Ty si asi vážne stalker..."

"Ugh..." jako drzost, mě a špehovat.... dapadapadap! Obrátil jsem se a rychlým chodem jsem odcházel.

"Čo je?!!" Nič som nechápal. Išiel som za ním. No a čo, nech si pindá, mne je to jedno, je to jeho POVINNOSŤ dať mi jedlo a poskytnúť strechu nad hlavou. Ak ma tu nechá... nuž, neviem ako by som dopadol.

Normálně v klidu jsem odcházel, už se za mnou vydal i ten druhý, t-to nejde.. poskytnout dům dvěma drakům a plusem tu každý večer chodívá hlídka. Dokonce i domy kontrolují, oblohu.. vše. To mi povězte, jak to mám udělat?

Tak sme sa za ním obaja vliekli za ním k jeho domu. Pred domom zastal a spýtal sa nás:

"Co si sakra myslíte?!" Zkřikl jsem je oba, na ulici nikdo naštěstí nebyl, ale stejně jsem je vtáhl dovnitř.

"MUSÍŠ nám poskytnúť obytovanie, aj potravu, tak to je v pravidlách. A keď už nie tamtomu stalkerovi, aspoň mne. Som predsa normálny drak, nie démon." Dúfal som, že pochopí, že JA s ním proste musím byť. Som jeho drak a ten pako ma proste musí ubytovať. Je to tak, vždy to tak bolo aj to tak vždy bude. V kútiku duše som dúfal, že ho o tom poučili, lebo ak nie... mohol by som skončiť na ulici. Alebo niekde s nejakými bezdomovcami, alebo v útulku... Bleughh... Už len pri tom pomyslení mi je zle.

Naštvaně jsem se podíval na Yokushu a pak na Amaie. Otočil jsem se k nim zády, ruky složil v kříž a snažil se přemýšlet. To je zlé, to je zlé. Všechny pravidla znám, ale vůbec nemám šajna co jedí normálci.. a už vůbec ne, co dračí démoni. Počkat, přemýšlel jsem vůbec nad tím, že si ho nechám? Pokud je můj drak a on možná je společně s Yokushou.. V tom případě ho nemohu vyhnat na ulici a dopřát mu smrt. Ale pokud ho tu nechám a najde ho kontrola, jsem v pěkné bryndě. Otočil jsem se na jedné noze zpátky k nim a přešel k Amaiovi: "V tom případě, co s tebou?" s vážnou tváří jsem se na něj díval. Ó, áno - je to stalker a dost krutej, ale každej drak je přece stalker. A pochybuji, že by mě jentak nějakej drak náhodně sledoval i když mu šlo o krk. A už vůbec nějakej dračí démon.

Dúfal som, že ma niekde ubytuje. Hocikde. Nezáležalo mi na chlade, či prílišnom teple, alebo posteli. Stačilo by mi iba miesto, kde by ma žiadne stráže nenašli. To bolo všetko čo som vyžadoval. "Ukry ma kam chceš, pre mňa za mňa aj do pivnice, ale prosím ťa, nedovoľ aby ma našli." Pozrel som naňho s prosebným pohľadom s uvedomením, že na tejto osobe podstatne záleží, ako bude môj život pokračovať.

Povzdechl jsem si. "Nu, fájn. Chovejte se jako doma." Mávl jsem rukou a šel do kuchyně. Ještě předtím jsem pořádně zamčel dveře a okna zavřel a zatáhl záclony. V domě byla bud tma nebo svítilo světlo.

Nemal som problém vidieť v tme, bol som na ňu jednak zvyknutý, a jednak som bol dračí démon. Každý dračí démon vidí v tme. Usalašil som sa na pohovke, ktorú som veľmi dobre poznal. Koniec koncov, toto miesto poznám takmer tak dobre, ako samého seba. Na tomto gauči si Alesha robí najradšej úlohy a učí sa. Pozoroval som Aleshu, ako nervózne chodí po obývačke a snaží sa prísť na to, odkiaľ zobral hneď dvoch drakov. A potom tu bol ešte ten drak. Chodil po izbe a moc sa nevyznal, nevidel tak ako ja. Vyzeralo to dosť zábavne. Sem-tam som sa zasmial a on mi venoval štipľavú poznámku.

Dlhšie som hľadal nejaké kreslo, alebo stoličku. Nuž, draci si veľmi pomaly zvykajú na tmu, pokiaľ nie sú zvyknutý. Oveľa radšej máme svetlo a teplo. Kým som blúdil po miestnosti, démon sa občas uchechtol a ja som mu niečo neveľmi slušné odvrkol. Takto to bolo, až pokým so to blbé kreslo konečne nenašiel. Sadol som si a zývol. "Tak... kde budem mať izbu?" Opýtal som sa svojho pána. Hľadel som smerom, kde sa podľa môjho odhadu nachádzal. Lenže odpoveď prišla priamo zpoza mňa.

'Trochu' jsem je odposlouchával. Až po té se mě zeptal, myslím že Yokusha, kde bude mít pokoj. Ráčil jsem se mu odpovědět: "Oba dva budete spát zde v obývacím pokoji. Když bude procházet kontrola, Amai půjde do sklepa." Zapl jsem světlo, aby Yokusha viděl.

Na chvíľu ma oslepilo to svetlo. Prižmúril som oči. "Okej. Inak zaberám si gauč," vyhŕkol som. Na koberci som spať naozaj nemienil.

"Nie, ja s ním v jednej miestnosti nebudem! Je len prirodzené, že ho nemám rád! Všimol si si už, že on je démon a ja drak? Je to ako dať do jednej izby mačku a psa! Chápeš?" To radšej budem hocikde inde. Hocikde inde, kde je aspoň trochu tepla a posteľ.

"Je to lepší než nic, hm? A krotit se snad sami dokážete, ne? Pokuste se nezdemovolat barák." byl jsem na odchodu.

"A nemohli by sme sa nejako vymeniť? Je mi fakt proti srsti... On môže byť v tvojej izbe, alebo tam budem ja, alebo tam bude niekto s tebou, je mi to jedno, ale hlavne nás dvoch nenechávaj v jednej izbe." Takmer som ho prosil. Bál som sa, že by ma ten hajzel udal. Vážne.

"Arrghh... Vy draci, to je šílený! Fakt se na to můžu vykašlat, že já prosil.. proč jsem prosil... lituji toho.." Povídal sjem si sám pro sebe a mimo to jsem se vydal do svého pokoje kde jsem pobral peřinu a polštář... Vrátil jsem se zpátky a to všechno položil na stranu, ty dva jsem odehnal od gauče, který jsem rozložil. Pak jsem jej ještě otevřel a v něm byli další dvě peřiny s polštáři, který jsem všechny napatlal na gauč. "Když vy dva ne, tak mi tři jo." zamračil jsem se a vraždil je pohledem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ayame-chan Ayame-chan | Web | 12. října 2013 v 17:56 | Reagovat

Dracííííííííí :333 Miluju draky!Když narazim na nějakou povídku s draky a ještě k tomu je to yaoi tak věř, že mi teče duha z huby xD Těším se na další část!!! :3333

2 Kuro x3 Kuro x3 | Web | 12. října 2013 v 19:11 | Reagovat

[1]: Souhlas :) Taky miluju draky a yaoi v jednom :3

3 Ady-chan Ady-chan | Web | 12. října 2013 v 21:32 | Reagovat

<3  :D

4 Janka Janka | 13. října 2013 v 11:47 | Reagovat

Ľudia, mne z vás tečie dúha z úst :D Diky za komenty, som rada, že sa vám to lúbi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama