ST - P5

17. září 2013 v 13:23 | Kakajko |  Strašidelný dům
A ještě, když viděla mne v boxerkách a Shira nahého.

Fuck! Fuck, fuck, fuck! Kris zakvičala, zakryla si oči a stála uprostred izby celá červená. Zavrel som dvere a hodil som na seba nohavice, pričom som obidve veci robil takmer kozmickou rýchlosťou a v podstate naraz. Otočil som Kris tvárou k sebe a prinútil som ju sa na mňa pozrieť. Očervenela ešte viac ako bola (ak sa to teda dá). "Kristina, počúvaj ma." Zo ženskými mi to vždy išlo, snáď to pôjde aj teraz. "Máš ma rada?" Vypúlila na mňa oči, strelila mi jednu pekne sinú facku a zvrieskla "Čo sú to za otázky?! Chceš sa ... sa vyspať aj so mnou alebo... alebo čo?!!!" Na to, že je obyčajne tak neuveriteľne hanblivá je teraz dosť temperamentná. Snažil som sa nevnímať Rachela, a venovať moju maximálnu pozornosť na to ukecať Kris aby nikomu nič nepovedala. "Pozri, ak ma máš aspoň trochu, trošičku rada, pre zmilovanie Božie, prosím ťa na kolenách, nikomu o tom čo si tu videla nehovor!" Kris medzitým dostala trochu normálnu farbu, ale zae začínala červenieť ale tentokrát mám taký pocit, že hnevom. Nemýlil som sa, ale čo ma prekvapilo, nezačala vrieskať na mňa, ale na Rachela.
Pokračování pod perexem.

Ta...čůzička vypadala.... strašidelně. Připomínala mi matku, když jsem pokaždé něco pokazil. Ale já za nic tentokrát kurva nemůžu! Do pokoje vešel i Sachi, "Nazdár!!" Kris byla tak rozeštvalá, že buchla do dveří a Sachimu odpadla hlava. "Hele, to nebylo zrovna milý." Zařval na ní Sachi...hlava Sachiho. V pokoji byl takovej zmatek, že jsem se rozhodl vyskočit oknem. Vzal jsem všechny svoje věci a otevíral, co nejrychleji jsem mohl, okno. Zase ta výška, bože. Něco do mě jakožto žduchlo a já bych málem spadl, kdybych se nezachytil o parapet. Uuuh.

Skoro som dostal infarkt. Kris strčila celou silou do Rachela. Asi v záchvate hnevu, neviem, ale rozhodne to nebolo jemné. Rachel vyletel von oknom (doslova!!!!!). Vzhľadom k tomu, že je smrteľný som sa oňho dosť obával. sakra, tu ide o život. Sachi sa našťastie prejavil ako správny chlap-kamoš. Odviedol Kris, zhučal ju ako malé decko a potom ju začal pomaly spracovávať, aby nikomu nič nepovedala (Teraz ma napadá, že už možno ani nie je čo.). Ja som vyšprintoval k oknu a vyťahoval som Rachela z okna. Fuck, nešlo to až tak ľahko.

Nakonec mě vytáhl, spadli jsme oba dva na zem, já ležel na něm. "Hú, díky."

"Ty si sa asi zbláznil!!!" To je ale imbecil, stačí, že po ňom vybehne ženská (zvrieskne po ňom, nezačne ho baliť) a on už skáče z okna! To ale... ehm, ehm. "Iba po tebe začne vrieskať ženská a ty už skáčeš z okna!!! Ty si úplne šialený!"
Doslova som ho zo seba odhodil a nevedel som, či sa mám na ňom smiať, alebo plakať.

Zvedl jsem se ze země a se svým obvyklým fejsem jsem pobral své věci ze země a odcházel z pokoje. "Měj se." Polonahý jsem cupital do pokoje, kde jsem MĚL spát. Tam jsem si našel jiné oblečení. Lady mě uviděla a chtěla mě prý do něčeho obléknout, dala mi nějaké krajkované šaty..dívčí, wtf?! V sekundě jsem je měl na sobě, to je její práce?! Gah.. to je... urgh...co to kurva je?! Dobře, smířim se s tím................ne! Nesmířím! Vyspímse s nějakým pošukem, po té mě políbí, potom začne na mě hulákat a potom Lady?! Nesnáším tento barák a lidi v něm! Kde je vůbec ta bleha?! Argh, to je fuk!... Ale musím.... uznat, že mi to sluší. Až na ty boty.
Lady pověděla: "Jsi v tom tak zlatý.. na večer se Shirem to bude stačit!" Stuhl jsem. "Ehm..Lady, já tu do večera nezůstanu." Lady zesmutněla. "Co že?" Slzičky měla na krajíčku. Právě jsem rozbréčel dámu! "Dobře, dobře! Zůstanu, kvůli vám." Lady zaradovala a objala mě, tohle se mi i celkem líbilo.

* * *
Už večer:
Cez deň som toho veľa nezjedol. V zámku som v podstate ani nebol. Hneď po tom "incidente" som sa najedol a išiel som preč. Samozrejme som sa premenil na psa a išiel som kam ma nohy viedli. Približne na obed som sa otočil aby som bol do takej desiatej späť. Aj tak nebudem večerať a nenávidím lúčenia, preto som sa vyparil. Cestou zo zámku som nikoho nestretol, všetci ešte raňajkovali. Ja som niečo čorzol z kuchyne a stačilo mi. Rachelov odchod ma bolel viac ako som si bol ochotný priznať. Vrátim sa a on tam už nebude. Povedal som si v mysli. Prišlo mi z toho vážne na nič. Bolelo to. Zastal som, sadol som si a začal som zavýjať. Po chvíli som sa mimovoľne premenil na človeka. Oprel som sa o strom a už som sa nedokázal ubrániť slzám. Pritiahol som si kolená sebe a nechával som slzy tiecť aby so sebou vyplavili všetok môj smútok za Rachelom. Tvár som si zaboril do dlaní a neustále som vzlykal. Po chvíli som si povedal,že sa už naozaj musím vrátiť do zámku. Utrel som si slzy, naspäť som sa premenil a vyšprintoval som ako najrýchlešie sa dalo.

Lady a ostatní 'duchové' připravovali stůl, talíře a výzdobu. Lady to šéfovala. Začínám jí mít rád. Mimoto já trapka v šatech jsem se Sachim dělal večeři. Nebylo to ta hnilá večeře. "Fenimit už vypršel, co?" Usmal se na mne, neměl jsem ponětí o čem mluví. "Co je to fenimit...aj.." Nedíval jsem se a řízl se do prstu, Sachi můj prst olízl, bože! Další takový?! "Opatrně.. Fenimit je takový prášek, který se drolí do jídla.. potom si uplně bez pohybu a stoupá ti nadrženost." Vyjekl jsem zčervenal a sekal to maso rychlejš. "Po-pozor! Neusekni si ty ruce! Héj, budeš je ještě potřebovat." Ušklíbl se a já zčervenal víc. "Aby si se mohl najíst. Nebo tě má krmit šefík?" Opět se ušklíbnul, já na něho házel vražedné fejsy. Všichni jsme uslyšely, jak někdo vchází do zámku. Duchové hned zmizeli, ještě zapálily svíčky. Hergot, to byl moc... dlouhý stůl. Lady šmírovala a Sachi v slušném obleku šel za Shirem. "Šefíků. Ty hadry na sebe ani nedávej. Ladyš!" Lady se u nich hned objevila a oblékla Shira do...eeh..smokingu. No, slušelo mu to. Sepl jsem si ofinu na stranu sponkou, jak mi Lady předtím řekla. Když jsem se prohlížel v zrcadle, zcela jsem vypadal jako děvče. NE! Dělám to kvůli Lady a Sachimu. Lady nechala Shira usadit u dlouhého stolu a tleskla. Sachi stál u prázdné židle, kde mám býti já. Já som v trapných krajkovaných šatičkách a skleněných.. ano, střevících. Málem bych si na tom zlomil nohu, jsem klapal po schodech. Ve vlasech jsem měl jakožto mašly. Ta vůně ze mě byla moc silná, že jsem chtěl pčiknout, ale já to udržel, mehehe! Konečně jsem se dostal ke stolu a konečně si sedl. Lady narychlo ještě voňavkou stříkla na Shira.

* Poznamenání: Jakožto královská veřeče; k jídlu jsou hranolky s řízkem a oblohou, královská porce.
Dezert: Čerstvé jahody se zmrzlinou a šlehačkou.

Keď som sa vrátil do zámku, nikto nebol ani v stupnej hale, ani na záhrade ani na chodbách... Som správne? Pýtal som sa sám seba. Zrazu odniekiaľ na mňa vybehla Lady so svietnikom v ruke. Všimol som si, že v tej druhej má hrebeň. Strieľate si zo mňa? "No konečne, tu si!" "Som, a čo. Kde sú všetci? A prečo ma češeš?!" "Shhh... uvidíš, len chvíľu počkaj." Keď konečne usúdila, že moje vlasy sú vhodne upravené zatlieskala a čo bolo ešte viac divné, odišla. Prišiel za mnou Sachi v obleku. Sachi + oblek... Som mŕtvy? Zrazilo ma niekde auto alebo čo? Kývol na mňa. Išiel som teda za ním, aj keď ma vážne nenapadalo, čo to má všetko znamenať. Nasledoval som ho a až takmer pred miestom určenia som si uvedomil, že ideme do jedálne. "Čo to má..." Sachi otvoril dvere a mne spadla sánka. Naša jedáleň vyzerala... inak. Stôl bol obrovský, bol celý osvetlený ale boli na ňom iba dva taniere a pri jednom bol... ČO?! Vážne som už ničomu nerozumel. Ak bol niekto na zámku vtedy zmätenejší ako ja, nech sa prihlási. Wau, vážne. Sachi privolal Lady so smokingom, ten na mňa spoločne čo najrýchlejšie obliekli, Sachi kývol smerom na moje miesto a ja som k nemu pomaly išiel. Sachi sa niekam odparila Lady sa postavila vedľa mňa a hrdým hlasom povedala "Dámy a páni, podáva sa večera."

Seděl jsem tam hloupě koukal naproti sobě. Sachi stál vedle mě, jako Lady vedle Shira. A vůbec, kde je te bleška a ta praštěná služebná? "Kde je ta pošahaná zombie." Našeptával jsem Sachimu, ten vyvalil oči a ukázal na sebe, kývl jsem na náznak NE. "Jo, ta! Ta.. vám.. chystá pokoj." Uchehtl se. "C-CO!!---" Sachi mi přimlčil rty, ať neřvu. Večeře byla už na stole. "Nechte si chutnat!" Přichutil nám Sachi. Lady luskla prsty a pustila se ro---mantická hudba?! Ah, kam jsem se to dostal. Sotva jsem napíchl hranolku na vidličku, cítil jsem tu vůni. To bylo tak..Mhh, měl bych se Sachim vařit častěji. Nakonec jsem si hranolku dal do pusy, to bylo vynikající! Zářili mi očka a já papal nadále, až jsem vyluxoval celej talíř. Sachi se tiše smál. "Na dámu toho sníš hodně." opět jsem na něj udělal vražednej fejs. "Já nic, já nic."

Sadol som si. Najprv nám priniesli a jedlo, Sachi nám povedal "nechte si chutnat" a odniekiaľ zrazu začala hrať romantická hudba. Tý brďo... tu je snáď všetko čo k takej "roamntickej večeri" patrí. Ochutnal som a... Mama-mia!!! Wau, kto to varil?! Je to geniálne. Ak duchovia dokážu toto, prečo to nerobia častejšie? Rozplíval som sa. Keď sme dojedli hlavný chod, priniesli nám dezert. Čerstvé jahody. ČERSTVÉ. Chápete to? Keď som jedol, Rachelovu prítomnosť som si moc nevšimol, ale keď sme dojedli a Sachi zatlieskal a povedal "Ide sa tancovať," hneď mi bolo jasné, s kým budem tancovať. Postavil som sa a Sachi na mňa kývol, že si mám prísť po "partnerku".

"Sachi?" "Áno?" "Dlužíš mi svojí smrt." Sachi se poděsil a jen tak tak se usmíval. "Hehe." Zvedl jsem se a čekal na Shira. Shiro si pro mě zašel a nabídl mi ruku, zčervenal jsem. Šli jsme na místo pro tanec, tam se uklonil a já trapně udělal to gesto 'úklon dívky'. Proč jsem vůbec dívka já? *Vzpomínka na incident v posteli.* Egh.. Chytil mě okolo pasu a propletl prsty s mými, já dal ruku na jeho rozmezí krku a ramene. T-tančili jsme, v těch střevících mi to vážně nešlo, bylo to samé klap, klap, klap. Po té se mě Shiro zeptal:

"Čo tu sakra robíme?" Až príliš dobre som si uvedomoval, že práve teraz tancujem v objatí s Rachelom v ženských šatách a lodičkách a to znižovalo všetky moje schopnosti, vrátane tej rečovej o 50%. Keď som ho tak videl, nevedel som, či sa mám smiať alebo plakať. Zase.

"Byl to nápad Lady. A nech si ty výrazy." Vražedně jsem se na něj podíval, neměl jsem zkaženou náladu. Kupodivu jsem byl i šťastný. Pohledem jsem se podíval jinam, pak jsem se opět obrátil na něj. "Proč si mi neřekl, že jsem měl v sobě Fenimit?" Zamračil jsem se na něj.

Sakra ja ho zabijem!!! Sachi sa nedožije rána, ak zistím ako ho zabiť! On mu to povedal.... Koniec koncov som to mal povedať ale... Vlastne áno, presne o to ide, mal som mu to povedať JA! *No, áno, mal ale aj tak by si to neurobil* Drž hubu... prečo práve ja trpím tým, že mám svedomie??? *No, radšej rýchlo vymýšľaj odpoveď, inak aj dušu so svedomím do rána vypustíš.* Preglgol som. Nemal som ani šajna o tom, čo mám na to povedať. Vytlačil som zo seba "Ty to vieš," a v zápätí som sa sa za to v hlave fackoval.

"Měl jsem to vědět už dávno. Proč - si - mi - to - neřekl?" Zamračil jsem se víc a šlápl mu schválně na nohu.

Nenapadlo mi nič iné, iba vyklopiť pravdu "Nemal som na to gule..." vymačkol som zo seba a čakal na jeho reakciu.

Chvíli jsem na něj koukal jako na blbce a po té jsem se málo zasmál. "Idiote." Usmál jsem se a pohladil ho po tváři.

Neveril som tomu, čo robí. Je v poriadku? Bolo to úžasné, ale vzhľadom k tomu, že pred chvíľou ma takmer zavraždil pohľadom som bol zmätený. Mal som neuveriteľnú chuť ho pobozkať.

"Ach." Vzdychl jsem a políbil ho dřív, než to udělal on. Odtáhl jsem se od něj. "Nezvykej si na to." Dal jsem ruky okolo jeho krku a víc se natiskl na něj. Sachi s Lady se na mě usmívali, já jim úsměv opětoval.

Svet sa mi zatočil. Nie, vážne. Zmeny ľudských nálad sú prudšie ako počasie v apríli (duben). Pozeral som Rachelovi do očí a cítil som sa... šťastný. Pritiahol som si ho k sebe, ale nepobozkal som ho. Iba som ho mal pri sebe neuveriteľne blízko. Bolo to krásne. V tej cvíli neexistovalo nič iné, len mi dvaja.

Stisk jsem jeho sako a čimdál víc si ho k sobě tlačil. "Zítra..." šeptal jsem.. "možná neodejdu. Je mi s tebou vážně dobře." Zčervenal jsem, moje ústa říkala jen pravdu. Co když ho mám rád? Uurgh..

Srdce mi začalo byť na maximálny výkon. On... neodíde? Na tvári sa mi zjavil priblblý výraz, neudržal som sa a pobozkal som ho.

Z polibku vznikl velmi vášnivý polibek. Má pravděpodobně velké zkušenosti s líbáním. Stvořila se u mě menší žárlivost. Kdo získal Shirův první polibek? On.. je můj.

Cítili som ako mi jeho jazyk šteklí spodnú peru. Pootvoril som ústa a nechal jeho jazyk nech mi tam vkĺzne. Naše jazyky a krútili v rytme tlkotu našich sŕdc. Eugh, fuj, tá láska mi začína stúpať do hlavy. Odtiahol som sa od neho a chvíľu som sa mu iba pozeral do očí.

Díval jsem se na něj, vadí mu to? Dělám něco špatně? Cítil jsem vinu, ale nevinně jsem se na něj stále koukal. Růž na lících mi rudla. Šaty se mi zdály moc úzké, jakoby se každou chvíli zmenšovaly. Skoro bych nemohl nabrat ani dech, když jsem se na něj tak díval.

Srdce sa mi zastavovalo, keď som sa naňho tak pozeral. Ale zrazu vyzeral akoby mu bolo zle. Dýchal trhane, ale tále sa mi díval do očí a nič nehovoril. "Já... já to už nevydržím..." zamrmlal. Eh? Čo nevydrží? Išiel som sa ho na to spýtať, ale prilepil jeho pery na moje. Neprotestoval som, koniec koncov, mám ho rád. "Len aby si to nerozdali rovnu tu..." počul som Sachiho narážku a vzápätí niečo podobné tomu, keď vraciate. Snažil som sa nevšímať si tých dvoch. Pocítil som neuveriteľnou vďaku tým dvom. Toto spravili pre mňa a Rachela. Raz im to oplatím. Zahrabol som mu do vlasov.

Rukou jsem mu rozepínal košili. Ne! Ovládl jsem se ještě, jen do půlky jsem mu jí rozepl. "Húú..rozepni mi šaty." to bylo tak..těsný.

On to asi vážne chce tu a teraz... A potom mi to došlo. To nebolo o tom, že by to chcel, (aj keď možno aj to) ale o tom že nemohol dýchať. Ten korzet mal príliš na tesno. Keď mi to došlo, prudko so ho otočil a lomcoval tým idiotským korzetom pokým nepovolil. "Kto ti to šnuroval," spýtal som sa ho.

"Myslím, že.. Sa-sachi." Celkově hlasitě jsem oddechoval. Když to povolilo, silně jsem se nadechl a po té vydechl. Opřel jsem se o Shira a stále oddechoval. "Dík." usmál jsem se a pohladil ho po tváři.

Držal som Rachela v náručí a otočil som sa k Sachimu ten sa usmíval do dlane. "Ty si mu ten korzet viazal," spýtal som sa ho, ale takmer som vrčal. Nechcel som, Sachi je ôj dobrý priateľ, ale ak ten korzet viazal Rachelovi on, asi ho prizabijem. Sachi vycítil z môjho tónu, že tu končia všetky srandy. Zvážnel a pokrútil hlavou. "Za oblečenie je zodpovedná Lady, ale pravdepodobne mu to viazal nejaký zombie," povedal a mne potom zaplo. Kto žiarli na mňa a na Rachela? Kris! Tá mrcha....

Ach, bože. Taková úleva. Nemusel jsem trpět v těch botách. Donesl mě do svého pokoje. Měl by tam být pořádek. Ale ono to bylo přesně naopak. Všechno bylo rozházené a povlečení na posteli potrhané. Silný šok, tohle to. Práce té čůzy? Bylo mi to jasné.

Ja ju asi zabijem. Tá mrcha.... Arghrrrr.... Začal som vrčať. Rachel ma pohladil po tvári a povedal:

"Tady se asi nevyspíme." Pousmál jsem se a pohladil ho po rtech.

Pobozkal som ho a vybral som sa s ním hľadať inú izbu, ktorá by mala aspoň posteľ v poriadku. Nakukol som do izby vedľa... Nie, zdemolovala aj túto... "Mrcha..." Našťastie tú ďalšiu nie, to už by som ju asi fakt zabil, neviem síce ako, ale ja by som už niečo vymyslel. Uložil som Rachela do postele a prikryl som ho. Sadol som som si na krja postele a pozorovfal som ho. Spomenul som si na včerajšiu noc a v bruchu som cítil motýle. Hladil som ho po tvári. Prehovoril som. "Ja... nechcem aby si tu bol." Rachel na mňa vupúlil oči. To som povedal dosť blbo. "Teda, ak tu byť nechceš, nechcem len aby si sa trápil. Ak ti tu je dobre, je super, že chceš ostať, ale ak nie, odíď. Nebudem sa na teba hnevať a držať proti tvojej vôli ťa tu tiež nemôžem." Fú, náročná reč. Pozeral som na Rachela a podľa jeho výrazu som sa snažil vydedukovať akú odpoveď mi tá, skôr ako mi to povie.

"I tak, nemůžu odejít. Slíbil jsem to Sachimu a Lady, slíbil jsem, že se o tě postarám. A asi jsem se zamiloval.." schválně jsem ho chtěl napnout, ale zklamu ho. "do tohodle domu." Pousmál jsem se a pomohl Shirovi sundat sako, on mi pomohl se šatama.
Ten hajzel, takto ma okašľať? No ďakujem pekne. Posadil sa začal ma utešovať. Zabralo to, priložil svoje pery na moja, hladil ma na hrudi a ja som ho položil na chrbát. Pobozkal som ho a išiel som mu dať dole ešte spodnicu čo mu zostala, ale zastavil ma a poprosil ma, alebo mi povedal "Teď já..." Nechal som ho nech robí svoje. Rozpínal mi opasok, nohavice...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama