ST - P2

16. září 2013 v 15:38 | Kakajko |  Strašidelný dům
Vošiel som do svojej izby a pozrel som sa do zrkadla. Vlasy mi už dávno vyschli. Sadol som si na posteľ a rozmýšľal som, čo budem do večere robiť. Ľahol som si a chvíľu som pozeral do blba. Potom som si spomenul, čo hovoril odvážny. že sa už mám obliecť. Myslím, že keď ho nabudúce stretnem, poviem mu, že obyčajne chodím na nudistu a že si má vážiť, že mám na sebe aspoň tie nohavice. Ale tak, budíš, schmatol som náhodnú košeľu z prvého vešiaka. Bola biela s drobnými šedými kockami. Nezapol som ju, načo aj? Ak to pánovi "ja sa ničoho nebojím" nestačí, nech ide niekam. Navyše mu zadarmo ponúkam večeru, tak nech drží pisky. Pozrel som na hodiny, ktoré mi viseli na stene. Večera už bude hotová. Rozhodol som sa ísť za dvojkou do ich izby. Najskôr som sa ale zase pozrel do zrkadla a chvíľu som sa dôkladne obzeral. Vlasy mohli mať také dva centimetre, cez čelo sa zľava doprava hrnula ofina. Tvár som mal podlhovastú. Lícne kosti trochu vystúpené. Čo viac som na sebe mohol pozorovať? (predstavujem si ho/ma ako nejakú čudnú kombináciu Grimmjowa a Ukitakeho z Bleach) Vyšiel som na chodbu a smeroval do ich izby. Pred dverami som zastal a na chvíľu som sa zamyslel. Budem slušný a zaklopem alebo budem kašľať na slušnosť. Kašľať na slušnosť, dvere som roztvoril do široka. Odvážny si niečo zapisoval, no akonáhle som vošiel, prestal a zápisník, alebo čo to bolo, si schoval do ruksaku. Stihol som si ale všimnúť nápis Rachel. "Rachel? To je tvoje meno?" Odvážny ma zamrazil pohľadom a ak by sa ním dalo vraždiť, ležím na zemi bez známok života. "Takže áno." Pozrel som sa na bojazlivého. "A ty si??" "Ja som ... " (neviem či Stella písala ako sa volá, lebo to neviem nájsť tak budem zatiaľ iba jej meno bodkovať ok?) "Teší ma. Chlapi, už bude večera, tak by ste sa mohli postaviť a ísť za mnou."
Pokračování pod perexem.



Vzal jsem si jednu plechovku piva a šel jsem tedy za ním. Všiml jsem si, že má už nějakou košili. "Good job." Poznamenal jsem, nečekal jsem na něj. Šel jsem, kam tě nohy vedly. Konkrétněji jsem šel za tou vůni, která mi nebyla vůbec povědomá. Při cestě jsem pil z plechovky. Pokud se opiju, bude to zázrak. Ale za poslední dobu jsem nebyl opitý ani jednou. Podivné, ale je zázračný den, potkal jsem cvoky, tak proč né.

Najprv som išiel vpredu, ale potom ma Rachel predbehol a s plechovkou piva sa vybral po vôni. Asom zvedaví či mu bude chutiť. Teda, jedlo bolo vždy iné, starali sa o to duchovia, takže moja vec to nebola. Pokiaľ to bolo jedlé, bolo mi jedno čo to je. Štvalo ma, že Rachel sa tvári, že mu to tu všetko patrí. Patrí to tu mne. Teda aspoň posledných 5 rokov som bol jediným živým, trvalým obyvateľom tohto domu. Prišli sme do jedálne. Bojazlivého očividne dosť šoklo, že jedlo servírovali duchovia. Odvážny pokračoval a sadol si na najbližšiu stoličku. Bojazlivý zastal medzi dverami a spýtal sa, či aj duchovia jedia. Duchovia čo servírovali jedlo prikývli. Bojazlivý sa pomaly dal do pohybu a sadol si ku stolu. Ja som si sadol na moje obvyklé miesto a pozrel som sa na tanier. Okej, vyzerá to zvláštne, ale budiš. Nevedel som to identifikovať. Pozrel som sa na dvojku. Tiež na to pozerali.

Vzal jsem vidličku a napichl na ní nějaké duchovní svinstvo, které zcela nešlo poznat. Po té jsem kousek bez váhaní dal do pusy, bylo to zcela odporné. Ale lepší něco než-li nic. Jedl jsem dále. Čím častěji jsem si to dával do pusy, tím více mi to začalo chutit. Ale ne, není to tak špatné. Snažili se a snaha se cení, ne snad? Okay, žádný takový. Dojedl jsem poslední kousek a 'duchové' donesli dezert. Ten vypadal.. zcela zajímavě. Vypadalo to na plesnivý jahody s brokoličnou pomazánkou, tohle, že dnešní 'duchové' jedí? Dobře. Nesnáším brokolici, ale dal jsem si. Zprvu mi bylo na zvracení. V půlce jsem přestal a napil se piva. To mi to v žalůdku rozpumpovalo a pomalu mi to šlo už do hlavy. Objevovala se mi na lících růž, to v tom jídlu byl taktéž alkohol? Zvedl jsem se od stol a šel pomalu ke schodům. "D-díky za jídlo." Sotva jsem se dostal na schody až do chodby, hlava se mi neskutečně motala. Na tyto s dovolením zkažená jídla mám nejspíše slabinu. Co to semnou kurva udělali? Cítím se jak před zneužitím.

Všetci sme jedli, vrátane duchov a dvoch zombie, ktoré sa prebudili skôr. Dvojka sa tvárila v pohode a vyzerali celkom k svetu, ale Rachel sa odrazu zdvihol, odtackal sa k dverám a poďakoval sa za jedlo. Vyzeral, že bude každú chvíľu vracať. Nuž, vďaka bohu za môj psí žalúdok, zvládne takmer všetko. dezert bol celkom fajn. Tie jahody mohli byť hnilé trochu menej, ale nevadí. Všetko lepšie ako nič. Dojedol som, vstal som a rozhodol som sa, že sa pôjdem trochu prebehnúť. Vyšiel som za dom k cintorínu, zavyl som a dostal som sa do mojej psej podoby. Ako je mi teraz dobre. Šaty boli neporušené vedľa mňa. Fajn, občas sa roztrhnú, ale teraz nie. Otočil som sa a rozbehol som sa najviac ako sa dalo. Radostne som si štekol, zabrzdil som, ale prekoprcol som sa poriadne som sa vyváľal v blate. A čo, potom sa umyjem. Zase som sa rozbehol, zabrzdil spravil kotrmelec a vyváľal som sa v blate. Takto som to opakoval, až kým som nebol až po uši od blata. Pohodovým krokom som sa vybral k hrobu pri ktorom som sa premenil a pri ktorom ležali moje šaty. Sadol som si pred (alebo za) náhrobní kameň a premenil som sa. Asi vám dôjde, že som bol nahý. nikomu to nevadilo, ale keď sú tu teraz tý dvaja... Človek nemôže ani chodiť na Adama vo svojom vlastnom dome! Z domu vyšiel pán bojazlivý. "Prečo si celý od blata??" Usmial som sa na neho. "Pretože som bol práve premenení a trochu som neodhadol brzdenie vo vysokej rýchlosti." Bojazlivému došlo celkom rýchlo, že hovorím o mojej psej premene. Prikývol a spýtal sa, prečo nejdem dnu. Postavil som sa, náhrobný kameň mi siahal tak akurát tesne nad panvu, takže bojazlivý nevidel nič, čo by vidieť nechcel (Či?). Spýtal som saho či mi hodí šaty. Najprv si ma prezrel, hneď potom mu to došlo, očervenel ako paprika. Hodil mi nohavice aj košeľu. Bojazlivý sa otočil a ja som sa obliekol. Košeľu som držal v ruke,. konjeic koncov, idem rovno do kúpeľne. Vošiel som teda s bojazlivým dovnútra, odprevadil som ho do izby a išiel do kúpeľne. Cestou som ale zase narazil na toho otravu Rachel... On je asi všade! Teraz ale vyzeral ako si poblednuto.

Když jsem zaslyšel Shira, byl jsem k němu otočený zády. Nepotřeboval jsem, aby mě viděl takhle... dá se říci sjetýho...sjetýho jídlem. (wut?) Opíral jsem se o stěnu a jen tak, tak jsem se držel na nohách. V koncích jsem stejně sjel po zdi, až jsem si sedl. Kolena jsem si přitáhl k sobě. "Nekoukej na mě tak." Nemám rád, když mě někdo pozoruje takovým pohled jako zrovna teď Shiro. Áh, to je otravný. Prohrábl jsem si oříškové vlasy, které mi spadaly do obličeje. Jen tak jsem neviděl a jen tak on neviděl do mé tváře. A což, je to tak lepší. Zvedl jsem se a sunul jsem se po stěně až ke dveřím pokoje.

Zastal som. ten idiot je neuveriteľný ignorant! Vrazí do mňa, zosunie sa na zem a jediné čo povie že "Nepozeraj sa na mňa?" Robí si zo mňa prdel? Ako to ja nenávidím. Zavrčal som sa ďalej som pokračoval do kúpeľne. Vyzliekol som si nohavice, pustil som si vodu a hodil som sa do vane. Milujem kúpeľ . Ponoril som sa hlbšie do vody. Chvíľu som iba ležal, potom som schmatol špongiu a drhol som sa ňou. Zrazu niekto bez varovanie vtrhol do kúpeľne. Bol to Rachel. Prvú milisekundu som enchápal o čo mu ide, keďže pred pár minútami som ho videl na chodbe a vyzeral ako ráno po opici a teraz je tu ako tornádo a vyvalí mi dvere. Hneď som ale pochopil keď sa z neho vydralo "Eughhhhh...". Našťastie si to ale namieril do záchoda, nie mimo. "Ehm, si v pohode?" "Kurva, to jedlo...." "Myslel som si, že to nebdue až také zlé ale... No nič, mohol by si sa otočiť, idem sa obliecť." Rachel sa otočil. Trochu som sa utrel uterákom a natiahol som na seba nohavice. "Môžeš." Otočil sa ale zase si vlasy rukou učesal tak aby mu išli do čela a nevidel som mu do tváre. Do hazjlu, vyzeral ako smrtka. "Okej, takže teraz ideš do postele," povedal som a chytil som ho pod pazuchy. Vytrhol sa mi a znamrzene zamrmlal "Pôjdem aj sám." Zdvihol som obočie. Vážne?

U dveří jsem se zastavil a upadl na zem. "Geeh, co v tom jídlu kurva bylo." Nabídl mi pomoct, ale já jsem odmítl. Nepotřebuji jeho pomoct, do prčic! Sotva jsem se doplazil doprostřed chodby, já víc nezmohl. Otočil jsem se na záda a koukal na Shira. Byl jsem zpocený a zcela jsem se ani nemohl pohnout. "Okay, pomoct mi." Díval jsem se na něj šedozelenými oči, které jsem měl skoro zavřené. Na lících jsem cítil neskutečné horko až to pálilo. Shiro mě zvedl a vzal mě do náruče, neříkal jsem odnést ale pomoct! Donesl mě do svého pokoje a položil na svojí postel, fájn. Přehání, začínám se toho bát. "Budu tě muset vyslíct z těch hadrů." zpozornil jsem, proč by mě měl vyslíkat cizí člověk?! Shiro není zas tak cizí, ale znám ho půl dne, to není normalne, ne? "Posluž si, úchyle." Těžce jsem oddechoval.

"Nemám záujem jasné!" *facepalm*. Sakra, On ma obchytkáva a ja som tu úchyl?!!! Oblval si tričko, čo čaká, že ho v tom nechám?! Toto je taký idiot! Bývam v mojom dome, nechal som ho tu sa najesť aj keď ma obchytkával a ja som tu úchyl?!!! Nebyť mňa, ani sa do izby nedostane! Grrrrrr... "Ak si si nevšimol, to ty ma obchytkávaš! Nechal som ťa byť v mojom dome, dal som ti jedlo, bez mojej pomoci by si sa nedostal ani do izby a ja som tu úchyl, hej? Tak prepáč, že som ťa nechcel ten v tom ovracanom tričku!" Rachel zasyčal a pozrel sa na tričku. Potom zaklonil hlavu, nohodil trpiteľský výraz, a povedal....

"Testoval jsem." Podrbal jsem se ve vlasech. Vyslékl jsem si to triko a hodil mu ho. "Spokojen?" Seděl jsem a čekal poklidu na jeho reakci. Byla mi vážně zima. Na zádech jsem měl tetování: dvoje křídla. A na hrudi takovou sovu, která měla roztáhlá křídla. Růž na lících čimdál víc pálila a více se projevovala. Ne, vážně jsem byl něčím sjetej. Tohle nebylo možný. Opět jsem si kolena přitáhl k sobě a hlavu si položil na jedno z nich, koukal jsem na Shira.

"Áno, som. A len tak mimochodom, nie je ti zima?" "A čo ti je do toho." "Nič, len že na tej palande máš aj perinu." Rachel ju zobral, a len tak si ju prehodil cez nohy a stále sa na mňa pozeral. Tie jeho smaragdy (má sivo-zelené oči) ma prepaľovali. Cítil som sa rozpačito. Ten pocit som necítil už dlhú dobu. "Eh, tak... len sa zakry. Ja asi idem za niekým... či by ti nespravil čaj." Fuck, nikdy som nehovoril idem niečo ASi urobiť... vždy som to povedal s istotou, proste IDEM a basta, žiadne asi. Do prdele, čo sa so mnou deje? Vyšiel som z izby. Skoro som zrámoval .... (Stellu). "Prepáč." "Nič sa nestalo," odpovedal mi. "Inak, nebudeš chvíľu s tým idiotom, nie je mu po tom jedle zrovna dobre a ja mu idem akurát vybaviť čaj." ... Po chvíli prikývol a vošiel do izby. Ja som sa vybral do kuchyne.

Byl večer a na mne svítil zářivý měsíc. Nejhorší budíček. Málem bych se nedostal z hrobu díky své ruce, která z části jde sundat. Dostal jsem se až nahoru. Slyšel jsem vytí, dnes je úplněk. Aha! Tak proto tak září. Dům byl otevřený, někdo tu byl. Cítil jsem na sobě cizí vůni, kdopak spadl do džuzny mého majetku tentokrát? Ladyš mě přichytila, jak uklízím na hřbitově. "Želená skládanka se nám probudila?" Byla by už dávno mrtvá, kdyby mrtvou nebyla. "Nejsem 'želený'!" Ne, nejsem. Byl sem.. přizelenošedý! A měl jsem mimo takový skleněný výraz, bezbarvé oči; jednoduše bílé. Ale se skládankou měla pravdu, jsem takový.. rozkladatelný. "Máme hosty, buď slušný." oznámila Ladyš. "Jenom si pohraju." V hlavě mi utíkalo spoustu úmyslů, mehehe. Hned co jsem dokončil úklid, -nesnáší bordel- jsem šel podívat po své zábavě. Šel jsem za vůní, co jsem měl stále při svém těle. Dostal jsem se až k pokoji Shira. "ťuky, ťuk." Vešel jsem dovnitř a hned jsem spatřil dva náramné zákusky. Tse, ani se šéfik nerozdělí. [Šefík; Shiro, říkajíc mu tak.] "Dvě mouchy jednou ranou, mh." Tamtenc sedící vypadá k sežrání, s ním nebude nuda. Ačkoliv ten v té posteli vypadá jebatelně. Ale notak, Shiro.. Jak si mi tohle mohl udělat? Přišel jsem k ním blíže a koukal na ně. Oni koukali zcela, že vidí něco nemožného. Jeden z nich se třásl. B-bojí se mě? Já nejsem strašidelný! Až na ten skleněný výraz je to cájk. Když jsem se koukal na toho v posteli... ou shit. Asi už byla večeře, že ano? Jak můžou být všichni tak perverzní a dát tomuhle chudáčkovi Fenimit [prášek, že se nemůže moct hýbat a působí na něj s nadržeností.]. Mohl bych ho toho zbavit, mhh.. Ne, nemohl. Zombie služebná vtrhla do pokoje SHira taktéž: "Shiro! Eeeh.." Zčervenala a zasekla se. "C-co vy tři děláte v Shirovém p-pokoji?!" Je to velká žárlivka a je méně-li zamilovaná do Shira. A-a děsně nadržená, to musím zpozornit. Ale jak znám Shira, nikdy by se nevyspal s jinou zombie než semnou.. jen žertuji.

Popiskoval som si, v jednej ruke som držal tácku na ktorej bola šálku čaju a druhou rukou som otvoril dvere. Skoro som ten čaj vylial, keď som si všimol, koľko ľudí je v mojej izbe. "Sakra, Sachi, čo tu robíš?" "Cítil som neodolateľnú vôňu, ktorú som cítil až sem. A prepáč, ale podeliť si sa s tými dvoma chutnučkými ľudkami v tvojej izbe mohol." Obočia mi vystrelilo až pod ofinu. Takže Sachi ide po dvojke čo? To je teda novinka. "A Kristina sa sem rozhodla prísť z akého dôvodu?" (Kristina môže byť zombie upratovačka nie? ) Kris očervenela a snažila sa mi odpovedať, ale koktala ako blázon. "Ja-ja-ja som tu... tu len..." Mala na sebe jej typické maid šatičky. "Prišla upratať?" ... Ani neviem či som ju doplnil, alebo som sa jej na to pýtal, ale takmer vždy mi upratala. Nemusel som byť génius na to, aby som vedel, že je do mňa zamilovaná. Vždy bola strašne háklivá na to, kto so mnou je a tak. Dokonca aj na mužskú spoločnosť. Hoci, mne tiež občas nie je ukradnutá. Pozrel som sa na Rachel. Bol v rovnakom stave, ako pred tým než som odišiel. Podal som mu tácku s čajom a zase som sa otočil na Sachiho a Kris. "Sachi, ak chceš niekoho z nich baliť, tak okej, ale neskôr. Tuto Rachel" rozhodol som sa byť sviňa, tak som rovno povedal jeho meno. Síce som si vyslúžil škaredý pohľad, ale tak čo, priniesol som mu čajík."je dosť blbo," dokončil som. "A prepáč Kris, ale tamtomu je dosť nahovno, takže upraceš neskôr dobre?" Kristina preglgla a celá červená sa na mňa dívala a nevedela zo seba vymáčknuť odpoveď. "Ehh... hmm... aaa..." "Tak zatiaľ," povedal som, chytil som ju okolo pása a vyviedol som ju k dverám. To "objatie" na ňu pôsobilo dosť ochromujúco, takže neprotestovala. Otočil som sa na späť k ldvojke a Sachimu.

Prehupskal jsem k Shirovi a šeptal mu: "Ty to nevíš? Ten tvůj Rachel je omámen Fenimitem, šefíku." Rachel jen koukal přihloupě na nás dva. Růž mu červenala čim dál víc, byl vážně k nakousnutí. Popadl jsem toho Nikolase a šel s ním ke dveřím. "Nebudeme rušit." Prudce jsem zavřel dveře a měl jsem chuť ho přefiknout hned na chodbě, ale ovládl jsem se. "Nemáš hlad?" Usmál jsem se.

Sklopil jsem pohled, když jsem tak koukal na Shira. Bylo mi divně, co si to ti dva šeptali. Sesunul jsem se na záda a pokojně ležel, ale bylo mi horko a potil jsem se. "Díky za čaj." Usmál jsem se, nebyl jsem unavený, ale tak.. nemohl jsem se moci hnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama