ST - P1

16. září 2013 v 15:29 | Kakajko |  Strašidelný dům
Pokud něčemu nejde rozumět, neřešte to. :'DD

Procházel jsem se opuštěnou ulicí, všude samé ticho. Šel jsem navštívit jeden dům. Téže opuštený. Je starý a vypráví se o něm, že se tam hromadí plno duchů. Nevěřím tomu, je to jen malá báhorka. Když už jsem stál u branky, nemálo mi přejel mráz po zádech. A vůbec, dívím se, že ještě stojí. Odvážní nebo ti, kteří předstírají odvážnýho se snaží tady přespat jednu noc. Byl bych za blázna, kdybych to zkusil? Pheh. Vešel jsem na terasu, dveře se sami otevřely, asi větr. Kdžy jsem vešel, prkna vrzala. Bylo to nepříjemné.
Pokračování pod perexem.



Išiel som chodbou pospevoval si. Bolo mi fajn. Ako ja mám toto miesto rád. Utieral som si vlasy uterákom, práve som vyšiel zo sprchy. Mal som na sebe iba nohavice. Kráčal som cez chodbu do mojej izby, ale zarazil som sa. Vďaka bohu za môj sluch. Návštevník. Tak sa trochu pobavím. Zavetril som (poriadne potiahol nosom). Akurát išiel po schodoch. Dlážka vŕzgala. Všetko ako má byť. Pustil som uterák a behom som vyštartoval za tým neznámym. Išiel doľava k izbám pre hostí. Obišiel som to cez chodbu za obrazom Krvavej lady (celkom fajn ženská, ale občas škrieka ako najatá) vošiel som do izbu akurát včas. ten chlapík bol pred izbou a išiel dnu. Nevadí, odplaším ho ak nie je až príliš odvážny. Prišiel som k dverám a jemne, jemnulinko som na ne začal škrabať. Hlavu som priložil k zemi a pozoroval som ho. Nebol k zahodeniu, bol mladý (a odvážny ak priešl ku mne -a k 23 duchom- domov). S tým bude zábava.

Šel jsem domů, když jsem zahlídl nějakého kluka, chlapce, nebo už to byl dospělý muž. Nevím, byla tma jak v pytli. Vypadalo to že měl namířeno k té staré barabizně, co ještě nějakým záhadným způsob stojí. Vydal jsem se za ním, ačkoliv jsem se tomuhle místu vždycky vyhýbal. Nemyslete si, že jsem nějaký strašpytel, ale hold občas bývám strašně pověrčivý. To co mě však zarazilo teď bylo to, že jsem se ocitl před dveřmi toho domu. Proč jsem sem vlastně lezl. Že by mě zaujal ten kluk? Blbost. V životě jsem ho neviděl a s největší pravděpodobností už ho neuvidím. "Tak proč jsem sakra sem vlezl." povzdechl jsem si když se za mnou zavřely dveře onoho domu.

Povzdechl jsem si, nijak mě to škrábání nezaujalo. Možná jsou ty dveře jen staré a vítr do toho šumí. Ale bylo to celkově divný. Šel zpátky ke schodům. Nějaká osoba stála u dveří, co tu dělá? Sledoval mě? Nechystal jsem se na něj promluvit, jen jsem na něj tam stál a civěl. Ne, vskutku mi to bylo vážně divný. Starý dům, škrábání na dveře a ještě osoba k tomu. Tohle bude zajímavé. Vyndal jsem z kapsy mobil, žádný signál. Bylo mi to jasný, je to jak z nějakýho hororu. Sám pro sebe jsem se pousmál. V tu chvíli jsem už na něj promluvil: "Co tu děláš?"

Ďalší chlap?? Robíte zo mňa debila? Ak tu bolo viac ľudí, boli vždy spolu, ale aby prišli dvaja CUDZÍ ľudia (Máme tu totižto už známe firmy, ktoré sem chodia tak raz do mesiaca a skúšajú, ako dlho tu vydržia. S Krvavou lady vždy vymýšľame nové haluziny, ako ich vystrašiť.) Ani ten druhý nevyzeral zle. Toto sú snáď vianoce. Diky Santa... Tamtý dvaja o niečom kecali, to ma už nezaujímalo. Rozhodol som sa zmobilizovať lady a ostatných duchov. "Héééj, krvavnička (prezývka pre lady, nenávidí to) ! Sú tu nejaký chlapi... " "Je to môj problém?" "Nie, ale keď ty sa furt sťažuješ aká tu je nuda a tak. Mohla by si si zavrieskať, ak by tu vydržali trochu dlhšie." "Nooo... znie to zaujímavo, poviem to ostatným." Och, toto bude fajn. Rozhodol som sa zase pozorovať tých dvoch. Furt kecali. Nudil som sa. To nemôžu niečo robiť? Chcelo by to niejakú kriminálku, drámu... za chvíľu to síce bude horor, ale tak no... pre nich. Pre mňa nie. Chlapi... tak kým sú ešte všetci preč, je čas sa predstaviť.

Šel jsem za ním. Přímo za ním teda ne, protože jsem nevěděl kudy šel, tak jsem se ho snažil najít. No ono to bylo taky zajimávé hledaní, když se na vás valí ta staršidelná atomsféra domu. Různými chodba mi jsem došel až ke schodišti. Že by šel tudy? pomalu jsem stoupnul na první schod. ty prkna vypadal jako by měly za chvili prasknout, ale vydrželi. Už jen pár a budu nahoře. Tak tady je, pomyslel jsem si když jsem ho spatřil u jedněch dveří. Když se otočil zpítky a uviděl mně ani to sním nehnul. Upřímně tohle na obdivuju. Přijde na takové místo, kde co chvili něco vrzne spadne a podobně, uvidí člověka co v životě neviděl a nic, ani se nelek. Když pak z jeho úst zazněla otázka, chvilku mi trvala než jsem si uvědomil, že vlastně mluví na mně. "Co tu chci? na to bych se tebe mohl ptát taky." snažil jsem se vypadat frajersky. Až teď jsem si vlastně uvědomil jak pěkně vypadá, Chtěl jsem aspoň zjitit jeho jméno. "Jak se vlastně jmenuješ?"

"Já se ptal první." Poklikával jsem něco na mobilu a libuchtivě jsem se usmíval. Když po té se mě zeptal na jméno: "K čemu ti bude moje jméno, což pak ti můžu věřit?" Naklonil jsem hlavu na stranu a nechtěně jsem se na něj podíval, co to s ním je? Je to snad nějaký detektiv? Otřepal jsem se zimou, byla nějak moc velká zima. Až jsem měl husinu. Měl jsem na sobě totiž lehkou mikinu, tílko a poroztrhlý rifle. A zima v teniskách mě také nijak nepřekvapovala. Šel bych pryč, ale vzdát se toho všeho? Ani omylem. A nějak jsem tušil, že dveře budou zaseklé. To se stává, to se stává. Šel jsem po schodech dolů, nerozmýšlel jsem či ho vzít sebou nebo ne, ať jde sám.

Nádych, výdych. Ostatný tu ešte stále nie sú. Zrejme sa im nechce... Nastal čas pre mňa... Mám tam ísť? Neviem mám z toho blbý pocit. Dobre, keď sa ísť predstaviť, tak nech to bude efektné. Tý dvaja išli dolu po schodoch. Otvoril som dvere najtichšie ako sa dalo. Našťastie nezavŕzgali. Vyšiel som a zvrieskol "Buuu!" Chlapov trhlo a zakvičali. Teda aspoň jeden z nich, ale stálo to za to. Obidvoch trhlo a otočili sa mojim smerom. Tvárili sa akoé keby videli ducha. Bodaj by nie. Ste s strašidelnom dome, všetko búcha, padá a zrazu z izby vylezie polonahý chlap a vrieska na vás. Čo by ste spravili? "Čaute." Pozerali na mňa, ako keby som povedal že som elf a idem ich odviezť do môjho domčeka na strome. "Kto si?" ozval sa ten odvážnejší -Kakajko-. "No... povedzme, že tu bývam." Zase ten nechápavý pohľad. Musel som sa zasmiať. "Nie, vážne." Ten druhý na mňa vyzeral prinajmenšom rovnako vykukane "A nevadí ti že to tu je... takéto?" "Páči sa mi to tu... je tu ticho a kľud a ľudia..." Zase prekvapené pohľady. "Dobre, veci" opravil som sa "s ktorými sa môžem porozprávať a mám tu domáceho miláčika. Čo viac si môžem priať?" Pozerali na mňa ako na blázna. No ale kto by nezízal. "Domáceho maznáčika??" Usmial som sa a zatskal. Takmer okamžite bolo počuť ako sem beží nejaké zviera. Bol to môj pes. On bol zodpovedný za vytie (občas).

Udělal jsem menší facepalm. A vůbec, kdo je to? Když jsem uviděl toho psa, cúvl jsem. Mám alergii na psy a taktéž je nemám moc v oblibě. Nějakou náhodou mám na stehně jizvu od psa. Yo. "Za kterou dobu se tady ukáže nějaký ten odvážlivec?" Opět jsem naklonil hlavu a díval na tu věc, konkrétněji na tu další osobu. Mimo jsem se prohrábl i v oříškových vlasech, některé pramínky byly i světle blonďaté. Jo, ta bleška, co mě nejspíše sledovala se u mě držela co nejblíže, beru-li to takhle, mám na krku dva cvoky. Okay, v pořádku. S přimhouřenými očima jsem se rozhlížel po baráku, ale pohled jsem opět zkrátil na toho cvoka nahoře.

Pán odvážny na mňa pozeral ako na najväčšieho exot v dejinách sveta. Rozmýšľam, či to tak náhodou naozaj nebude. Veď mám vlasy bielo-šedé vlasy s nádychojm modrej a pokožku mám bledú ako Albín. Oči obsahujú všetky farby, no prevažuje modrá a červená. Nerobím si z vás haluz, vážne. Mám Modré oči, ale mám v nich viditeľné červené fľaky a potom aj maličké fľaky iných farieb. A navyše som bol v tej chvíli polonahý... No, mali šťastie, rád sa doma premávam na Adama. (Tento detail nie je podľa skutočnej udalosti... a ani nevyzerám ako albín s očami všetkých farieb) Išiel som dolu schodami a prehliadol som si ich zblíska. Pán odvážny si ma prezeral tiež, ale ten druhý, ten bojazlivý -Stellka- sa pozeral do zeme a nič nevravel. Poklepal som ho po ramene. Myklo ho, ale prinútilo ho to pozrieť sa mi do tváre. Pán odvážny vyzeral... dobre. Veľmi dobre. Mal orieškovo hnedé, trochu dlhšie vlasy a oči mal zvláštnej farby.

Méně-li jsem se naklonil dozadu, byl příliš blízko. Šedozelenými očkami jsem jsem si ho znovu a znovu prohlížel, nutilo mě to se ho dotknout. Prstami jsem ťapkal po jeho hrudi až ke krku. Byl studený, ale když je polonahý, nedivím se. Zatvářil jsem se pohledem 'What the fuck?'. "Dobře, dostal jsem se do domu cvoka a k tomu mě pronásledoval tenhle cvok. Kde, že to žiju?" Obrátil jsem se k nim zády a procházel dál do místnosti v přízemí.

Chalan trochu zaklonil hlavu a potom .......... (počajte si na to... počkajteee) zdvihol ruku a dotkol sa ma na hrudi, niekde vedľa srdca. Potom po mne rukou capkal až kým sa nedostal ku krku. Pozeral som na neho ako na totálneho idiota. Kto už príde do spustnutého, 'strašidelného' domu a začne obchytkávať exota, to akože mňa, ktorý tam údajne býva?? To nedáva logiku. Ten chlap je až moc odvážny a to ma štve. Príde sem a ešte ma začne obchytkávať? Dovoľte, mal som tu ľudí, ktorý na mňa civeli dve minúty v kuse a bez slova, potom sa otočili na mieste a čo najrýchlejšie sa vyparili. Ale tento tu ma obchytkával... teda, nie že by mi to bolo nepríjemné, ale je to už dosť dlho odvtedy čo sa ma dotkla ruka človeka. Bol to trochu nezvyk a hlavne že som pre neho cudzia osoba. Ts, to je drzosť! Byť obťažovaný vo vlastnom dome? Dobre, koniec srandy. Pán odvážnýy odišiel do inej izby, takže som venoval pozornosť tomu druhému. Pozornejšie som si ho prehliadol. -opis, keďže neviem ako Stellka chce vyzerať-. Hm, to tiež nie je zlé. prehliadal som si ho, sem tam som obrátil hlavu zo strany na stranu a potom som sa vybral za pánom odvážnym. Bosé nohy mi capkali o podlahu takže odvážny ma počul. Vošiel som do izby za ním. Bola to jedna z mojich najobľúbenejších. Bola to celkom priestranná, skoro obývačka v ktorej bol krb a ak bol aj oheň, bolo to tu celkom fajn. Pán odvážny sa na mňa otyočil a spýtal sa ma:

"Jsou tu další jako ty? Taky takový cvoci?" Podíval jsem se na něj neutrálně. Po té jsem se otočil zpátky a šel ke krbu. Prstami jsem z něj otřel prach. Byl velmi špinavý a taktéž trocha popraskaný. Dřepl jsem si a koukal do krbu. Minulou noc v něm hořelo. Mumlal jsem si něco pro sebe, něco ohledně toho, že bych tu noc nějakou zůstal. Líbí se mi ten dům, je čimdál víc zajímavější. Zaujal mě ten hřbitov za domem, prý se tu časem ukáže i nějaká ta zombie, prý. Nedůvěřivě jsem se usmíval.

"Cvoci??? Ako sa to vezme. Je nás tu viac, okolo 30, ale iba ja som živý." Slovo živý som zdôraznil, len tak pre efekt. Keď som to dopovedal, pán odvážny na mňa vypúlil oči a spoza chrbta sa ma spýtal pán bojazlivý, ktorý medzi časom prišiel "Ži-živý?" "No vieš, existuje taká vec, ktorá sa nazýva posmrtný život. Veľa ľudí v ňu neverí, ale počkaj chvíľu." Poškrabal som sa na hlave, odkašľal som si a zreval "Laaaaady, tý dvaja ťa chcú vidieeeeť!" Chvíľu sa nič neozívalo až po chvíli sa ozvalo jej škriekanie a potom odpoveď "A čo mi potooooom???" Jasné, chcú ťa vidieť nejaký chlapi a ty sa pýtaš čo ti je potom. Vzdychol som si. "Myslím, že ten odvážny je tvoj tyyyyp!" Ani nie za desať sekúnd bola tu. Bodaj by nie, keď vie lietať cez stany a iné prekážky. "Tak ktorý," spýtala sa ma keď vošla. Kývol som hlavou ku krbu a predstavil ju tým dvom. "Tak toto je Krvavá Lady,"povedal som a ukázal smerom na ňu. Duchovia boli viditeľný a vyzerali takmer ako skutočný ľudia len boli trochu viac... priesvitný. Krvavá lady vyzerala na 20, v podstate vyzerala ako vaša vysnívaná ženská, 90/60/90, aj keď nie blondska, ale rusovláska. Mala na sebe červeno-biele šaty, ktoré boli trochu postriekané od krvy a keby bola hmotná, bola by znásilnila každého, podľa nej aspoň trchu pekného chlapa ktorý by prekročil prah tohto domu.

Ukázal jsem prstem na sebe, že já jsem její typ? Nepovažoval jsem se za odvážného, jen jsem tomu nějak extra nevěřil. Přešel jsem k ní a obcházel jí. Dotkl jsem se její ruky, áno. Po té jsem její ručku malinko zmáčkl, sjel jsem až k její dlani, až k jejím prstům. Měla krásně dlouhé nehty. "Vy jste umřela jak, má milá?" S ironii jsem se na ní podíval. Ne, neměl jsem z ní strach. Vypadala náramně, ale randit s duchem není můj koníček. Po té jsem se sklonil a šaty jí trošičku dal nahoru, že jí šly vidět nohy, která z části neměla. Jednu měla tzv. useklou.

"Ale no toto... takto okato sa dívať dáme pod sukňu... Ts, ts, ts...." Pretočil som oči. Zase si z niekoho robí srandu. Tváry sa namyslene, ale pri tom je to fakt fajn ženská. Dáb sa sňou pokecať, aj si dať pohár dobre vychladeného piva. Čo, čo čumíte, možno tu nemám chladničku (lednici), ale mám svoj spôsob ako uchovávať potraviny aspoň trochu dlhšie čerstvé. Pán odvážny sa trochu mykol a bleskovo vyvrátil Ladyno tvrdenie "Ja nie- teda, to... no ja som iba-. Hmpf. Ja som sa iba mrkol na vašu nohu." Lady sa na tvári objavil zasnený výraz "Ach áno, noha. Manžel bol vždy tak trochu sado-maso." Návštevníci na ňu pozerali ako keby ich prešlo auto a ja som nemohol inak, iba sa začať rehotať. V skutočnosti jej tú nohu odfaklili Lady sa prestala prblblo usmievať a na oko urazene na mňa zasyčala "Ty retardovaný pes, pokazil si mi to!" Áno, práve ma nazvala retardovaným psom. To jest, jej obľúbená nadávka na mňa. Ja za to predsa nemôžem, že sa viem meniť na psa. Obyčajný ľudia by ma nazvali vlkodlakom, ale tý vyzerajú "trochu" (dosť) inak. A sú tiež "trochu" nebezpečnejší. Zase na mňa tá dvojica čumela "Retardovaný pes?" "No a čo, ja za to nemôžem," tiež som sa hral na urazeného. Pán odvážny sa trochu naklonil aby videl krvavú lady za mnou "On je fakt pes?" spýtal sa jej a ukázal na mňa palcom, akoby som bo, nezainteresovaná osoba.

Nečekal jsem na odpověď, otočil jsem se opět zády k ním a odcházel. Mám koníček zkoumat věcičky. Šel jsem na ten takzvaný hřbitov, kde jsou prý zombíci. Už opět věřím na ty chujoviny, že on je to a ona to to. Pfu. Ne, běžte všichni tam kam patříte, do ráje či pekla. Mnu, hřbitov vypadl krutopřísně. A hele, tady byla asi párty, že tam je podprsenka? Hehe, hehe. Okay, klid. Sotva jsem se něčeho dotkl, už se něco dělo. Přesnějí se něco bořilo. Nebo se mi to nejspíš zdálo, ano.. zdálo. Zapoměl jsem říci, že jsem celou dobu měl na zádech batoh. Měl jsem v něm nepotřebné věci. Příkladem je svačina, ta byla zcela základní. Po té pití, neobyčejné. Bylo míchané s alkoholem. Už déle jsme plánoval, že v tom domě přespím a zamlouvá se mi to, ti raplové jsou i zcela zábavní a ta bleška není zas tak otravná. Ano, měl jsem v batohu už i spacák a polštář. Na batohu ze spodu jsem měl napsané jméno, přesněji řečeno mé jméno. Moje jméno? A vůbec, jak se jmenuju? Chcete to vážně vědět? Ať vás už nenapínám. Rachel, tož mé jméno. Divné, že ano? Nekaždý chlapec má jméno dívky. V batohu jsem měl plus deník, na něm téže bylo napsané mé jméno.

Ani som sa nenazdal a ten pán odvážny odišiel. Lady na mňa pozrela so zdvihnutým obočím "Vážne, môj typ?" Zasmial som sa. "Tvoj typ je každý chlap nad 15, tak buď ticho." "Dovoľ, každý PEKNÝ chlap nad 15. Keď už sme pri tom, ty máš koľko?" Otočila sa na pána bojazlivého. "Eeech, ja?" Lady prikývla, bola zvyknutá na také reakcie. "Eeech, ja mám ..... ." "Ja mám 168." Pán bojazlivý vypučil oči, po chvíli prikývol a povedal "Aha... No ja asi.. asi založím oheň." Lady sa pousmiala, luskla prstami a v krbe sa rozhorel oheň, to bola jej špecialita. Ja som sa vytratil za pánom odvážnym a nechal som tých dvoch nech si pokecajú. Bol na cintoríne a keď som tam prišiel medzi palcom a ukazovákom zvieral červenú, krajkovanú podprsenku. Odvážny sa na mňa otočil sa spýtal sa ma "Niekto tu robil párty?" Zamyslel som sa, ale keďže sem-tam nie som pár dní dome, nemám až taký veľký prehľad. Rozhodol som sa, že sa spýtam "Ladyyy, tý dvaja čo tu boli minule si to rozdávali na Johnovom hrobe?" Takmer okamžite mi prišla odpoveď. "Áno, očividne si práve nnašiel suvenír čo tam nechali však?" "Ja nie, pán odvážny." Reakcie sa mi nedostalo, tak som iba mykol plecami a povedal odvážnemu "Počul si." Zdvihol obočie a spýtal sa ma "Koho už len priťahujú takéto miesta." Zase som mykol plecami "Neviem, napríklad mňa, duchov, sem-tam vlkolakov, zombie..." "Takže sú tu zombie." Uškrnul som sa. Tento chalan sa mi začína páčiť. Nebojí sa ma, nebojí sa duchov, zombie ani sa tu nebojí ostať. Wau, to bude naozaj zaujímavé.

Šel jsem nazpátek ke cvokovi, ale ve chvíli jsem spadl do nějakého hrobu, ocitl jsem se na nějaké osobě. Aha, z pohledu vypadal na toho prý že zombie. Vypadal masakrózně. "Okay, někdo další?" Pár set minut jsem na něm ležel, po té jsem si sedl. Koukal jsem na něj a prohlížel si ho. Nebyl zcela oživenej. Snažil jsem se z díry vylézt, tamtenc mi pomohl, poté co mi pomohl jsem se ho zeptal: "Kdy mají zombie budíček?" Mimo to, než mi podal rozumnou odpověď jsem se oprašoval.

Nejdřív mně vyděsí ten polonahej chlápek a pak mně tu nechají s touhle...Kolik že ji to bylo 168?...jo asi jo, s touhle 168-letou Lady, a ještě k tomu je to duch. Že já sem vůbec lez. Rozhlídl jsem po pokoji kde mně nechali. Nic proti ale hřbitovy fákt nemusím. Zahlídl jsem gauč, tak jsem se k němu vydal a sednul si. Moc informací, moc šoků. Na tohle jsem nebyl stavenej nikdy. Začal jsem přemýšlet jestli by se odsud dalo nějak dostat, ale kdybych mohl tak zdrhnu hned, což asi svědčí, že tu být chci "ÁÁÁ, to snad není pravda." Vykřiknu nahlas. "Copak?" Zeptala se Lady co seděla vedle mně, počkat seděla. "Nechci vás urazit, ale neprocházejí duchové náhodou skrz věci."prohrábl jsem si své blonďaté háro. "To je jen sterotyp z filmů věř mi" Upřímně nelíbí se mi, už aby se vrátili ti dva ti jsou aspoň živí.

"No, ako ktorý. Ale tu to .... skôr v noci." odpovedal som mu. Zdvihol som ruksak a hodil som mu ho. "Neni začo, myslím že by si si to mal dať do izby. A mimochodom, čo v tom máš, je to dosť ťažké." Odpovedal mi a ja som sa pozastavil nad pitím. Bolo miešané s alkoholom a ten som nemal už dosť dlho. Jednak som ho nepotreboval, vybudoval som si dosť pevné nervy a jednak som kupoval iba tie najzákladnejšie potraviny. Jediný alkohol, ktorý sme tu mali bola Alpa, ktorú tu ktosi nechal. "Takže alkohol... aký?" "Myslím, že nejaká lacná slivovica, moc som prachov nevyhadzoval, bolo to na nervy a zohriatie. Len tak pre prípad." Odvážny stíchol a ja som len tak pozeral do blba. "Ideš si to teda hodiť niekam dovnútra, alebo čo," spýtal som sa ho. Zdvihol pohľad od zeme a prikývol.

Ještě předtím, než jsem vešel zpátky do domu jsem vytáhl sklenici vína až z Francie: "Velmi rád ti to dám, potřebuji se toho zbavit..." už ku mě natahoval ruku, ale já couvl do zadu. "Jen mi řekni, jak ti mám říkat." Ušklíbl jsem se. Po té, co mi řekl své jméno, jsem mu flašku hodil do ruk a šel do domu. Tam jsem viděl tu blešku s Lady. Ne, neladí k sobě. Vzal jsem blešku za límec a tahal sebou po schodech až do nějakého pokoje, který byl až na konci řady. Byla tam palanda, dvě palandy. "Zůstaneš tu semnou, bez výmluv." Pustil jsem ho a otevřel okno, Krucinál! To byla vejša. Sedl jsem si na jednu z těch paland. Byly zcela v dobrém stavu. Vytáhl jsem z batohu; deku, spacák, dva polštáře a zbytek, jakože svačinu, deník, pití (cca 4 plechovky.). Usmál jsem se na tu blešku a potom ho nechal samotného v pokoji. Procházel jsem si ostatní pokoje. Nikde jiný druh, krom Lady a blešky (Nick).

Keď som mu povedal svoje meno Shiro (ja som debil, čo ja neurobím pre fľašku chlastu). hodil mi nejakú flašu s vínom takmer rovno do xichtu. Haló chlape, možno sa viem meniť na psa, ale nesmrteľný nie som. Išiel som dovnútra. Vošiel som do obývačky ale už tam nebol ani pán bojazlivý, ani Lady. Ok, guys, kam ste išly? Zapol som moje satelity (moje uši) a odpoveď prišla takmer okamžite. Jeden z dvojky bol v prvej izbe na ľavej chodbe a druhý chodil po poschodí a skúmal čo sa dalo. Nemusím byť génius na to, aby som vedel že izby skúma pán odvážny a bojazlivý sedí v izbe. Lady začala kvíliť v pivnici, takže som presne vedel kde tý traja sú.Zombie boli tam kde majú cez deň byť a ostatný duchovia sa zabávali v ostatných častiach domu. Zavolal som si Jerryho (môjho psa) a dal mu oňuchať fľašu od vína, ktorú držal odvážny. "Hľadaj Jerry." Urobil som to iba zo srandy, všimol som si e odvážny nie je až tak odvážny pri Jerrym, tak sa pozrieme ako zareaguje na toto. Počul som, že Jerry ide do druhej izby na pravej strane a mrmlanie odvážneho "Čo tu ty dopekla robíš??" spýtal sa Jerryho. Ten keď našiel, čo mal nájsť zabrechal a sadol si.

Z alergie jsem začal pčíkat. Přeplazil jsem se okolo psa a vyšel na chodbu, šel jsem a stále se díval za sebe a v ten moment jsem narazil do Shira. "Oblékni se už." Zastěžoval jsem si, když jsem se omylem dotýkal opět jeho hrudi. "A s tím psem něco udělej, mám na psy alergii." Odtáhl jsem se od něj a měl namířeno do dalších pár pokojů. V tu jednom jsem našel dva duchy, pohledem na ně mi připomaněli 'Rozervaného Prince' a 'Posedlá tulačka'.. "Pardon." Ne, nechtěli by jste vědět, co dělali. Jen jsem se otřepal.. takže i duchové mají své chvilky. Okay. Snad ten cvok není to samé.

Ten úchyl sa na mňa zase načapil... Ak niečo chce, nech to povie rovno, ale len tak z ničoho nič ma obchytkávať... Ts, ts, ts. Ani nič nepovedal, iba išiel ďalej. No vlastne pred tým vyšiel z izby a hovoril pri tom "Pardon", ale sakra prečo? Vošiel som do vnútra a hneď som pochopil. "Eeeh... pardon," povedal som tiež a vycúval z izby. Ako keby nemali tý dvaja vlastnú izbu. Pretočil som oči a rozmýšľal som, čo budem robiť. Rozhodol somsa, že pôjdem za bojazlivým do izby. Stále tam bol a nič nerobil. Teda aspoň nič hlučné. Išiel som do ľavého krídla. Otvoril som dvere a vošiel dovnútra. Bojazlivý sa trhol a trochu vystrašene na mňa pozeral. "Chlape, neboj sa ma, nehryziem." Bojazlivý na mňa s obavami pozrel "Vážne, čestné... ehm, indiánske? Ja len že či nevieš prečo je tamten odvážny taký debil a stále má potrebu všade obsmŕdať." (obsmŕdať=otravovať, do všetkého strkať nos) Bojazlivý mykol plecami a ticho odpovedal "Neviem, spoznal som ho iba teraz." "Pfuuu... Okej, ja už idem, tak sa maj a odkáž odvážnemu, že na večeru po vás prídem, tak nech ste tu."

Až jsem prozkoumal celej dům, vrátil jsem se zpátky do pokoje, vzal deník s propiskou a něco do něj začal psát. Po té jsem si četl knížku. Všechno jsem prozkoumal, více vědět nepotřebuji. Znám jména pár duchů, které jsem za dnešek viděl. Neutrálně jsem se díval do knížky četl mezi řádky. Přespím tu jednu noc, nadále tu zůstavat nebudu. Nebojím se, jen mě to štve. Bůh ví, co se tu ještě objeví. Možná mojí zásluhou mohu zbořit tenhle barák. Pochybuji-li. Někdy záleží na tom, co se tu vlastně bude dít. Ách. Okay, nechci tu žádné sexualní a masakrozní akce, toť vše.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama