MT - P3

14. září 2013 v 15:11 | Kakajko |  Milostný trojúhelník
Andy - zelená
Patrick - tmavě zelená
Daniel - tyrkysová

Ležal som v posteli a zaspával som. Konečne si po mňa prišla ríša snov. Zaspal som. Zobudil soms ana to, že niekto rozrazil dvere a vtrhol ku mne do izby. Bol to Patrick. Zvrieskol som, pritlačil som sa k stene a pridržiaval som si perinu pri hrudníku. Zvieral som ju najlepšie, ako som vedel, neuveriteľne som sa bál.


Pokračování pod perexem.


Tohle mě deptalo, ale bylo to lepší než mi nadávat. Sedl jsem si na postel a hodil k němu krabičku, ve kterém byl koláč. "Ani se tě nedotknu, slibuji." Oddálil jsem se od něj, aby se tak moc nebál. Říkal jsem Andymu, jestli uslyší rámus...křik..to je fuk.. tak ať nás příjde zkontrolovat. Díval jsem se na něj neutrál.. "Už se nikdy nemusíme vidět, pokud chceš. Určitě, že chceš." odvrátil jsem od něj pohled, koukal se po pokoji.

Odtiahol som sa od neho ešte viac... Chcel som aby bolo medzi nami čo NAJVIAC priestoru. Zrazu vošiel do izby Andy, chvalabohu!!! "Ty... on-on tu je. On.. to urobil." Andy sa na mňa upokojujúco pozrel. "Neboj sa, už ti nechce ublížiť." Pozeral som na Andyho ako plaché zvieratko. Plaché zvieratko, ktoré sa cíti v ohrozní. "Čo chceš?" Prudko som sa otočil na toho pedofila. Neskríkol som naňho, iba som sa ho to normálne spýtal (pripravený ho začať trieskať, keby sa o niečo pokúsil).

"Ah, to je složité.." Ušklíbl jsem se a otočil se na něj, Andy zpozorněl. "Já chci .. TE-BE." naklonil jsem hlavu na stranu a koukal na něj čekajíc na jeho reakci. Andy na mě koukal, jako by mě neznal. Také jsem se ani tak nechoval.

Vstal som z postele a prešiel som na druhý koniec izby. "A ja... ja chcem aby si odišiel... najlepšie niekam preč, na druhý koniec sveta." Ten úchyl nehovoril nič, iba sa na mňa pozeral. "Nepočul si? Choď preč, už si sa so mnou vyspal tak bež preč. Nechaj ma." Chcel som aby vypadol. Aby sa vyparil z povrchu zemského.

Přešel jsem k němu a uvěznil ho na jednom místě rukami. "Neříkal jsem, že si zvykneš?" upřeně jsem mu koukal do očí, ale nedotýkal jsem se ho, dal jsem slib. Odrazil jsem se rukami od zdi a šel pár kroků od něj.

Zosunul som sa po stene na zem a schúlil som sa do klbôčka. Andy si ku mne čupol a pár krát ma pohladil po chrbte. Patrick stál chrbtom k nám a ruky mal za hlavou. Nechcel som aby bol v mojej izbe, v mojom dome. Ako si sem vôbec dovoľuje prísť?! "Vypadni! Proste vypadni..." Nemal som silu skríknuť to, tak som sa to iba snažil povedať dostatočne útočne.

"Proč to děláš?" vyptával se mě Andy. "Žárlíš?" pousmál jsem se, on jenom trochu zvedl hlavu: "Ne, ale zažil jsem to stejný, co on. Uplně to samé, Patricku. Ty se neohlížíš na to, co těm lidem děláš.. ty se chceš jenom bavit. Ani nevíš, jak moc tím trpí.. nechce o tobě ani slyšet. .. Ty..ty dokážeš být milý a něžný, já to vím.. Ale nemyslím si, že na tebe ten názor změní." Andy měl pravdu, ale jsem zkažený, co se odemně dá čekat. Mávl jsem a sešel schody, Andy se ještě vrátil do pokoje. Odešel bych, ale ne. Sedl jsem si v kuchyni na židli.

Rozhovor utíchol a počul som kroky. Dúfal som, že to odchádza ten pedo. Niekto otvoril dver na moejj izbe a ja som zase zažmúril oči v strachu, že by to bol Patrick. Niekto si ku mne prisadol, a ja som sa začal triasť. "Neboj sa, to som iba ja..." povedal Andy. Odľahlo mi. Utrel som si slzy, ktoré mi stále stekali po tvári. Posadil som sa a objal som Andyho. Koniec koncov, zachránil ma. Stisol som ho a povedal som "ďakujem".

Pohladil som ho op vlasoch. Zažil si to isté čo ja a pripomínal mi mňa, pred dvoma rokmi. Zažili sme presne to isté. " To je v pohode." Otočil som sa tvárou k nemu a pozoroval som ho. Moje hnedé oči sa vpíjali do jeho modrých. Bez toho aby som si to uvedomil som sa k nemu nakláňal. Naše pery sa dotkli. Takmer sa to nedalo považovať za dotyk, tak krátko to trvalo, ale ... stalo sa to. Bol to zvláštny pocit, hrejivý. Odtiahol som sa od neho a skúmal som jeho oči. Pritiahol som si ho na hruď. Hladil som ho po tvári, po vlasoch a šepkal som mu upokojujúce slová. Chvíľu sme takto sedeli. Daniel sa posadil a začal ma bozkávať. Vcelku ma to vydesilo. Ale nebránil som sa tomu, prekĺzol som pomedzi jeho pery jazykom a začal som ním dráždiť ten jeho.

Šel jsem se podívat na ty dva, nebavilo mě jen tak sedět a poslouchat to ticho. Šel jsem po schodech, až ke dveřím Daniela. Pfff, počkat.. Andy a Daniel? To vážně? Né. Byl jsem z části naštvaný a z části mě to vzrušovalo. Zatím si mě ani jeden nevšiml, tak jsem je musel krapet vyrušit: "Podívejme se." Oba dva se lekli a odtáhly se od sebe. Ale kuš. "Ne, ne.. jen pokračujte." usmíval jsem se a mával rukou něco jako 'Nepřestávejte".

Už začínal štvať. Najprv som sa zase schúlul do klbka, ale potom do mňa vošiel hnev. čo si to dovoľuje, znásilniť ma, prísť do môjho domu a.. no, eh, liezť mi do izby?! Postavil som sa z postele. "Hej ty. Môžem ťa zažalovať za neoprávnené vniknutie na pozemok, za znásilňovanie, nehovoriac o tom, že si feťák! Tak láskavo vypadni, alebo zavolám polišov, jasné?!!!"

Přestal jsem se usmívat. "Tak zavolej." Opřel jsem se o rám dveří a koukal na rám před sebou. Otočil jsem se směrem k němu a šel jsem. "Ale pamatuj, může se to ještě všechno obrátit proti tobě." Chytil jsem ho za ruky, aby nemohl nic s nimi dělat. "Já budu hodný, pokud budeš hodný ty."

"Je mi jedno, aký budeš, ale vypadni!" Snažil som sa tomu hajzlovi vyšklbnúť, ale nešlo to. V tom vstal Andy, vyprostil ma zo zovretia toho ... . "To by stačilo, teraz už choď," povedal Patrickovi.

"Vy jste ale buzny.." Otočil jsem se a šel, sešel schody a uplně odešel z pozemku. Když jsem byl téměř u svého pozemku, zapálil jsem si cigaretu a chvilku pobyl venku před mým domem. Chodil jsem furt do leva a do prava, občas se opřel o kamennou zídku.

Vydýchol som si. Potľapkal som Andyho po pleci a ešte raz som mu poďakoval. Chcel som vyjsť z izby, ale medzi dverami ma zachytila Andyho ruka zatlačila ma do postele. Zase ma zababušil do periny a povedal mi, že si mám dať pohov. Prikývol som. Keď odišiel z izby, posadil som sa a oprel som sa o príjemnú, chladivú stenu. Zadok ma neuveriteľne bolel, ale bolo mi to více-méně jedno. Iba som tak sedel a pozeral som do stropu. Počul som kroky, ktoré boli čoraz hlasnejšie a hlasnejšie. Andy (Kto iný to mohol byť?) nakráčal do mojej izby so šálkou čaju. Prišiel ku mne, podal mi ju do ruku. Usmial som sa naňho.

Kývol som hlavou akože to je v pohode. "Mimochodom, jedlo čo bolo v chladničke som ti zohrial. Mám ti ho priniesť?" Obočie mu vyskočilo, akoby sa ma pýtal 'vážne?'. Prikývol som a doniesol som mu tanier s jedlom do izby. Čakal som kým doje. Potom som mu dal rady typu 'daj si teplú kúpeľ, bolesť rýchlejšie prejde' a podobne. Potom som sa mu ospravedlnil, že už musím ísť a vybral som sa na zastávku. Na rohu postával Patrick. Prešiel so okolo neho a nemienil som s ním vôbec hovoriť, lenže ma zastavila jeho ruka na pleci.

"Můžu tě o něco požádat?" Otočil jsem ho tváří k sobě a ruky jsem měl na jeho ramenách, které sklouzly na jeho paže. Pohled jsem sklopil dolů: "Změň mě."

Jemu snáď hrablo? Keby jeho niekto zmenil, tak by som mu hovoril vaša výsosť. Nie je možné ho zmeniť. Je neustále nevrlí. Ak aj má nejakú holku, je to štetka a je jej neverný, je to feťák a berie si čo chce bez ohľadu na ostatných. On chce aby som ho zmenil? Zmeniť sa môže iba on sám. prestať robiť hovadiny, prestať sa hrať na najväčšieho rebela a byť normálnym človekom. "Ako? To dokážeš iba a len TY."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama