IAF - P3

14. září 2013 v 16:31 | Kakajko |  Ice and Fire
Co.. to bylo? Stál jsem tam uplně jako bez života. Cítil jsem stále jeho hřejivý dotek rtů na těch mých. O tomhle si budeme muset ještě promluvit. Studentů bylo najednou plná chodba. Šel jsem stejným směrem jako Kasai, do třídy. Když jsem do ní vešel, samozřejmě jsem viděl váček holek u jeho lavice. Klapl jsem nohou a pod holkami byla námraza, poklouzaly. Námraza v okamžiku na můj povel (v duchu) zmizla. Co to semnou je sakra? Nikdy mi to nevadilo, možná trochu a teď tohle? Šel jsem se posadit, při cestě jsem pozoroval Kasaie. Nehodlá se na mě dívat? Vracíme se zpátky. Když už jsem se posadil, položil jsem se na lavici a přemýšlel nad tím, co se stalo a jestli se to vůbec stalo.


Sedel som v lavici, obkľúčený v (neverím, že to hovorím, ale) bezpečnom krúžku dievčat. Pár sa ich vybralo k mojej lavici a na niečom sa pošmykli. Pozrel som sa na zem, ale už tam nič nebolo. Rozprával som sa akurát s jednou z nich, ostatné sa občas zachichotali a niečo doložili, ale to bolo asi tak všetko. Dievčatá ma zamestnávali, ale mňa to neustále ťahalo otočiť sa ku Korimu. Bolo to fajn. Teda, páčilo sa mi to. Len dúfajme, že sa potom nevyberie sem. Malo už zvoniť, tak som sa modlil, aby to bolo čo najskôr. V tom vošla do triedy riaditeľka. všetci sme sa jej pozdravili, a tvárili sme sa, že my nie sme tá trieda, kde už nie je žiadna panna, kde všetci fajčia, okrem dvoch ľudí (Koriho a Suri) a kde je žiak, ktorý pretiahol 96% ženskej populácie na škole. To rozhodne nie sme my. Riaditeľka nám oznámila, že nášmu učiteľovi bolo zle, a tak s nami bude učiteľka zo škôlky, ktorá je hneď vedľa školy. Máme ju počúvať a bla, bla, bla podobné kecy... Problém bol v tom, že keď prišla, povedala, že máme voľnú hodinu. Kori môže prísť a porozprávať sa o tom ... bozku na chodbe.

"Hééj, Snížku." volala na mě přezdívkou, ta která mi ji dala a přiběhla k mé lavici. "Já.. promiň, nemám náladu." zamračila se a zatahala mě za ucho, tohle vážně nemám rád. Ruku jsem jí od sebe odtáhl a začal jí šeptat do ucha: "Můžeš mi být jen jedním nápomocena... tím, že zařídíš, aby se začalo co nejméně holek omotávat okolo Kasaie." stuhla, řekl jsem to dosti chladně. Hned to zařídila, ani nevím jak. Když jsem k němu měl přístup, šmatl jsem ho za rukáv a omluvil se učitelce; že Kasaiovi není moc dobře. Kývla na to a šli jsme na chodbu, tam jsem mu zmrazil nohy, aby nemusel utéct.. jen na chvíli by ho to zdržet mohlo. "Proč si to udělal, proč si mě předtím políbil? Vím, že o tom nechceš mluvit, ale já chci vědět... proč si to udělal." Držel jsem ho za rukávy, držel bych ho za ruky... ale nemohu.

Zrýchlil sa mi dych a srdce mi bilo ostošesť. Ten ľad by som mohol roztopiť, ale nechcel som zdrhnúť, nechcel som byť zbabelec. Rozmýšľal som čo urobím. Kori ma držal za zápästia a neustále ma sledoval. Trpezlivo čakal na odpoveď. Skúmal som jeho tvár. Nič ma nenapadlo. Čo mu mám povedať? Pobozkal som ho preto, lebo som to chcel urobiť? Alebo neviem, prečo som to urobil? Naozaj ma nič nepadalo. Keď som sa pohľadom zastavil na perách, nerozmýšľal som, že som pred triedou a že z nej môže ktokoľvek a kedykoľvek vyjsť, pobozkal som ho. Ale tentoraz s väčším entuziazmom.Čo ma ale prekvapilo bolo, že Kori sa... nebránil. Bozkávali sme sa. Síce to trochu štípalo, ale... jeho pery boli dokonale jemné. Jeho tie moje museli páliť. Lenže jemu to nevadilo... očividne.

Nohy jsem mu rozmrazil a přistoupil k němu blíž. Položil jsem své tělo na to jeho a líbal se s ním dále. Bolest byla čimdál větší až začaly kapat kapičky krve. Odtáhl jsem se od něj.

Odtiahol sa. On mal pery celé od krvi a ja som ich mal celé modré a akoby od námrazy. Trochu som si ich olízal, aby sa mi zohriali. Nič som nehovoril, nevládal som. Podišiel som ku Korimu bližšie. "Pá-páčilo sa ti to?" Spýtal som sa ho. Nevedel som, čo mi na to odpovie, v tej chvíli som nevedel nič.

Otřel jsem si pusu od krve, pálilo to a bylo to nepřijemně štiplavé. "Kasaii, tímhle tím způsobem se můžeme oba dva zabít. To moc dobře víš....nebo.. ne?" Díval jsem se na něj. Měl jsem vážně podezření, že tu knížku nečte. V té knížce je všechno o naších schopnostech, o tom co se stane, když se dotkneme a všechno do podrobna.

Zabiť? V tej chvíli by som bol ochotný aj umrieť, hneď POTOM čo by som pobozkal Koriho. Bolo mi to jedno. V tej chvíli existoval iba on a ja. Prišiel som k nemu ešte bližšie a položil som mu ruku na hruď. "Ale ja som sa ťa pýtal, či sa ti to páčilo..." Kori mi neodpovedal, iba na mňa hľadel. Pritisol som ho o stenu. "Odpovedz mi Kori..."

"Vždycky.. se mi to s tebou líbilo." Hlavu jsem sklonil k zemi. Takových času s ním bylo více, teda.. do té doby, dokud nám rodiče nezakázali naše přátelství. Líce mi začaly červenat. "Nepamatuješ si na to."

ČO?! Ja som bol s Korim? Teda bozkával som sa sním, alebo niečo viac? Ale ako si to môžem nepamätať? V hlave som iba zmätok. Sotva som zo seba vytlačil "čo?"

"Bylo nám tak 6 let. Rodiče museli nutně odejít. Zavolali jedné dívčině, aby nás pohlídala. Nepřišla, byli jsme uplně sami. Přemluvil si mě, abychom si dali 'menší' pusu. Ale v tu se to trošičku zvrtlo..." Vyhrnul jsem si triko nahoru, že mi šlo vidět břicho...zjizvené břicho. Jizvy pokračovali až do míst, kde jsem měl už kalhoty. "Důvod, proč nám rodiče zakázali spolu být."

Šoklo ma to. Naozaj. Preglgol som na prázdno a očami som behal po jazve až ku Koriho nohaviciam. "To.. to som ti urobil ja?" Stále som tomu odmietal uveriť. To by som si musel pamätať.

Potom jsem si opět dal triko zpátky a poupravil. Potom jsem triko vyhrnul Kasaiovi. On měl zase jizvu na levé straně. "A tohle.... já." Triko jsem mu zpátky upravil na normal, po té otevřela dveře od třídy učitelka a ptala se na to, jak je Kasaiovi. Moje odpověď znila takto: "Mohl bych Kasaie doprovodit domů, vypadá to, že bude mít asi horečku." Učitelka tomu uvěřila a nechala nás odejít. Kdo by tomu neuvěřil, Kasai měl vždy díky mě nějakou nemoc.

Vždy som sa zaujímal, odkiaľ tú jazvu mám. rodičia mi povedali, že to mám od suchého ľadu a tak som sa ďalej nepýtal. Lenže teraz... Bol to šok. všetko čo sa dnes udialo na mňa pôsobí buď prekvapujúco, alebo veľmi vzrušujúco. Nemal som čo povedať. Spolu s Korim sme išli ku mne. Vážne sme išli ku mne. Nemohol som tomu uveriť. Keď sme boli takmer pri mojom dome, už som sa nedokázal držať na uzde. Jednoducho som Koriho pritlačil o múr. "Prepáč," ospravedlnil som sa mi a začal som tvrdo prirážať na jeho pery. Ruka, ktorú som už neovládal ja, ale zvieracie pudy mu skúmala brucho a každý, každučký sval na ňom. Našťastie som sa ovládal aspoň tak, aby som ňou nezašiel pod tričko.

"K-Kasaii....nnh." Odstrčil jsem ho od sebe. "K-kdykoliv.... jenom ne tady." Líce mi opět zrudly.

"Okey," povedal som zadýchane a vliekol som ho ku mne. Rozrazil som bráničku a ťahal som ho za zápästie čo najrýchlejšie do domu.
Otvoril som vchodové dvere a vtiahol som kori dovnútra. Nohou som zavrel dvere a okamžite som prilepil Koriho k skrini. Začal som ho náruživo bozkávať a rukou som mu už aj zašiel pod tričko, dával som si ale pozor na to, aby som s ňou neostal na jednom mieste.

C-co to s ním je? Líce mi rudly čimdál více. Cítěl jsem jeho dotyk na mé kůži i tak mi jí trošičku přismaží. Počkat! "Kasaii.. a co rodiče?" Vystrašeně jsem se zeptal.

Zaujimavé, že mu nedošlo, že by som ho asi sotva dovliekol ku mne domov a prakticky sa ho pokúšal znásilniť, keď sú doma rodičia. Asi si o mne vážne myslí, že som schopný to robiť s kýmkoľvek (čímkoľvek), kdekoľvek a kedykoľvek. "Tí sú preč...." vychrlil som rýchlo a ďalej som ho bozkával. Začal som sa ho dotýkať aj na trochu nižších miestach, aj keď len cez nohavice.

Líbilo se mi to, ale... vzal jsem ho za triko a protočil se s ním, že byl on natisklý na skříň. "Kdy se vrátí?" Vraždil jsem ho pohledem. Stále jsem ho držel za triko.

Usmial som sa naňho... doslova som sa uškrnul. takže Kori nechce byť pristihnutý čo? "Vrátia... vrátia sa okolo ôsmej...." Odpovedal som mu.

"K-kde máš pokoj?" Sklopil jsem pohled k zemi a pustil jeho triko. Přistoupil jsem k němu blíž.

"Hore po schodoch..." Kori išiel odpovedať, ale zdvihol som ho na ruky a odnášal som ho do svojej izby. Zdalo sa, že mi chce niečo povedať, ale vždy sa zabrzdil. Nechal som to tak, môj jediný cieľ v tej chvíli bolo dostať sa do mojej izby čo najrýchlejšie...

Jsem snad nevěsta? Ne, mám svoje nohy. Když jsme se dostali do jeho pokoje, vymyškoval jsem se z jeho náruče a šel od něj co nejdál. Nikdy bych to neudělal, kdyby to nebyl Kasai. Vyslékl jsem si triko, při čemž se mi trošičku rozházely vlasy. Když se ke mě chystal, opět jsem mu zmrazil nohy. "Co ke mě cítíš?" položil jsem mu otázku, na kterou jsem chtěl znát odpověď.. pravdivou.

"Vieš, že ten ľad môžem veľmi jednoducho roztopiť však?"Dúfam, že to vedel. Ak nie, má smolu, dokážem ho veeeľmi jednoducho rozpustiť a nemusí ma vôbec vydierať mojimi... citmi.

"Nenechám se tebou jen tak znásilnit nebo co to semnou hodláš dělat..udělat." Plácl jsem se do čela ze své poloviční pitomosti. Přešel jsem k němu a vzal jeho ruku. Propletl jsem si s ním prsty, mě to bolelo víc než jeho.

Je snáď šialený?! Spáli sa! Vytrhol som sa mu. "Zbláznil si sa? Popáliš sa!"

Ulomil jsem kousek ledu ze zmrazení jeho nohy, byl ostrý. Řízl jsem se s ním do ruky a dal ruku před Kasaiovu pusu. "Prosím."

Ehhh... vážne som sa obával o Koriho duševné zdravie. "Si v pohode? Pred chvíľou si sa schválne takmer popálil a teraz sa snažíš odfakliť si ruku?"

Plácl jsem se znovu do čela. "Čteš vůbec někdy tu knížku?" Vražedně jsem se na něj opět podíval. "No tak, zahraj si chvíli na upíra." Naklonil jsem hlavu na stranu. Kouskem ledu jsem mu taktéž řízl do ruky, kousek se po té rozpustil. "Promiň." Setřel jsem prstem krev a prst si dal do pusy.

Pozeral som striedavo na svoju ruku a na Koriho. Natiahol ku mne tú svoju porezanú. Ja som sa rozhodol na trochu kontaktnejší spôsob. Priložil som si jeho ruku k ústam a jazykom som ju zotrel. Prehltol som. Pozrel na mňa ana seba. Nevedel som, ako bude táto situácia pokračovať. a už vôbec som nevedel, prečo robíme, čo robíme.

Zrudl jsem ještě více. Vyhrnoval jsem mu triko, až mi ho pomohl sundat. Nohu jsem mu rozmrazil a pak se k němu otočil zády. "Už jsi někdy přemýšlel o normalitě?" V duchu jsem si za to nadával... co to plácám? Chci si s ním povídat nebo milovat?.. M-milovat? Choval jsem se jako 14 letý kluk, nemohu se vrátit zpátky do svých 16ti? (-w-)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 18. září 2013 v 15:51 | Reagovat

Super povídka už se těším na pokračovaní.... :-)

2 Ayumu Ayumu | 2. října 2013 v 21:42 | Reagovat

úžasná poviedka , som veľmi zvedavá na to ako to bude pokračovať,.... už sa strašne tešííím :) kedy to tu hodíš? dúfa že skoro :) :)

3 Ady-chan Ady-chan | E-mail | Web | 14. října 2013 v 19:35 | Reagovat

<3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama