IAF - P2

14. září 2013 v 16:28 | Kakajko |  Ice and Fire
Stál som pred dverami. Kori bol iba opretý o stenu, zízal na mňa a zjavne bol rozhodnutý ostať na tej chodbe celú hodinu. "Ideš do vnútra, alebo tu mieniš vážne ostať?" Spýtal som sa ho s nadvihnutým obočím.

"Není mi dobře." Předstíral jsem, ale Kasai mě zná a určitě to pozná.


"Jasné, to ti tak verím, tak buď pôjdeš dop triedy, alebo tu s tebou zostanem. Vyber si." Koledoval si o to. Poznal som ho až moc dobre na to, aby som mu to zožral.

"To raději tu druhou možnost, než poslouchat její kecy." Sedl jem si na lavku, která byla nedaleko mě. Nějakou chvíli jsem civěl do země, pak si ke mě Kasai přisedl. Já jsem ho jedním okem občas prohlídl.

Cítil som Koriho pohľad na sebe. Tiež som si ho začal obzerať. "Takže... chemikárka ti je proti srsti čo? No... v každom prípade, nie je až taká rakváčka, kozi aj zadok má celkom v poriadku... Dala by sa využiť." Kori mi zase jednu uvalil tým štósom papierov. To bolelo, moja drahocenná hlava.

"Z člověka, kterýho znám od dětství se stal úchyl." poznamenal jsem a slepě se na něj podíval, po té jsem se podíval jinam..Slyšel jsem jak chemikářka řve, nějaká holka vešla za dveře. Oh, jen do akce můj ohnivý příteli.

Rawrrrr... Chemikárku moc nemusím, ale za toto som jej vďačný. Vyhodila na chodbu tú novú bloncku. 'Ako ďaleko sú záchody?' Rozmýšľal som. Každopádne, prišiel som ku kočke a začal som ju baliť. 'S hrudnou výbavou je na tom skvelo,' zhodnotil som sám pre seba. Rozprával som sa s ňou, nadával som na chemikárku, ponúkal som sa je, že ju prevediem po škole a zoznámim s fajn dievčatami (tými, ktoré si o mne nemyslia, že som "bezcitný sukničkár") a potom by sme si spolu mohli niekam vyraziť. Zabralo to, ako vždy. Sem-tam som okukával Koriho, čo robí. Nos mal momentálne zastrčený v tom štóse papierov.

Tohle jsem si vždycky chtěl vyzkoušet, měl jsem možnost; abych vzykoušel své schopnosti, udělal jsem pod Kasaiem námrazu a on uklouzl. Musel jsem se pousmát, tohle se mi povedlo. Ale když se námrazy dotkl holýma rukama, rozpustila se a po té vypařila. To už jsem nesledoval, zvedl jsem se a pomalu se procházel po chodbě. Kasai je opět zaměstnaný, ale za dnešek jsme si dost pokecali. Slyšel jsem, jak přišla na chodbu další holka, aby zavolala tu 'blonďatou'. Tu si sebral totéž Kasai. Děvčata z toho budou mít problém. Promiň Kasaii, ale tu radost ti asi zkazím. Šel jsem tam: "Umh, vím, že tu máte zrovna něco rozkecaného, ale chemikářka bude mít určitě nerva." oznámil jsem jim, ony trochu zesmutněly. Jo, chápu.. baví se s nejpopulárnějším klukem a mluví na ně ještěk tomu méně oblíbený a šikanovaný. Pak zostřily: "A co vy tu děláte? Nepůjdete také do učebny?" .. A pak se divte, že nemám a nechci přítelkyni z této školy. Samá kráva tady, jako v kravinci. Kasai se už něco chystal říci, předběhl jsem ho: "Mě je špatně a Kasai na mě musí dohlížet." Usmál jsem se na děvčata a Kasaie poplácal po rameni. "Woah! Jste tak vzhledově rozdilní. Dobře, tebe neznám jménem.." já se jí nedivím, když si mě ani nevšímá. (-w-) ".. takže ti budu říkat Snížku!" ... Mě i Kasaie to překvapilo, ta holka po mě vyjíždí? Konec koncích se s námi rozloučily a šly do učebny, chemikářka je trošičku zpyskla, ale to přežijí. Přešel jsem ke zdi a mlátil do ní hlavou, u mě je to normální.

Takže Kori mi ukradol bloncku? Hm, škoda, tie záchody boli blízko... hneď za rohom ... fňuk, fňuk. To nie je féééér! To bol fakt kus! A prezývka... pokiaľ vám dajú baby nejakú prezývku, môžete dať "all in". Teda začať ju bozkávať ako najlepšie viete, prípadne sa jej dostať pod blúzku a keď vám jednu strelí a chrstne do xichtu, že "nie je štetka, a že si perverzný úchylák", tak sa radšej practe... Pozoroval som Koriho a blocnku. Chvíľu som ich pozoroval, potom sa vo mne zdvihla žiarlivosť. Lenže, dosť ma prekvapilo, že som nežiarlil na Kori, ale... teda žiarlil som na bloncku, ktorá sa rozprávala s Korim. Chvíľu som na nich iba zíral a potom som sám seba v duchu fackoval. 'Prečo žiarlim na tú bloncku?! Kori si ju predsa zaslúži. Nie je to tak, že by sa mali dať dohromady... A aj keby, mne potom nič. Ale hovno, je mi do toho všetko!' Primiešal som sa k nim do debaty. Kori ma síce vraždil pohľadom, ale nevadilo mi to. Zvykol som si. Navzájom sme sa vraždili, pálili a mrazili pohľadmi, až pokým Kori nesykol od bolesti, ja som sa trhol a bloncka sa ho ustarostene pýtala, čo mu je.

Padl jsem na kolena, to byla.. práce Kasaie? "Jo, dobrý jsem v pořádku. Měla bys jít." Holka přikývla a dala mi polibek na tvář. Stuhnul jsem. Už jsem jenom slyšel, jak odcházela do učebny. Já jsem stále seděl na zemi a dělal FACEPALM. "S tou holkou vážně chodit nebudu."

Hneď ako bloncka odišla som si čupol oproti Korimu a spýtal som sa ho "Si v poriadku... neublížil som ti?" Zašmátral som sa vo vrecku vytiahol som vreckovku (neosoplenú, len aby sme mali jasno). Kori sa na mňa stále nepozeral. práve preto som vytiahol z vrecka tú vreckovku. Dal som si ju na ruku, podvihol som mu bradu a prinútil som ho sa na mňa pozrieť.

"Co?" nakrajíčku jsem měl slzy. I přes ten kapesník jsem cítil jeho dotyk, 9 let jsem ho necítil. Ano, naši rodiče nám zakázali se spolu přátelit v 7.

Bolo to... zvláštne. po deviatich rokoch som sa ho dotkol. Nie na holú kožu, to nie, to by nás oboch bolelo. Ale takto... je to v poriadku. Chvíľku som naňho iba pozeral a snažil som sa ho neobjať, bbránil som sa tomu, ale bolo mi to houby platné. čupiac som ho objal. Dával som si pozor, aby som sa ho nedotkol žiadnou časťou kože. Tuho som ho stisol.

"Kasaii, p-počkej..." to není dobré.. Po chvíli jsem ho také objal co nejvíc jsem mohl. Hrábl jsem mu do vlasů, to nebylo jako moje.. neměl je tak jemné, měl je tvrdší. Šlo poznat, že je měl nagelované. "Nechci, aby to bylo jako předtím." mumlal jsem.

Zamrazilo ma. Odtiahol som sa, no za ruky, no stále som ho držal za ruky (nad lakťami, mal tričko s dlhým rukávom). Nebol som si istý, čo vôbec che on a ja. Ale ono to bolo také... známe. Naklonil som sa k nemu a šepkal som mu priamo do ucha. "Prečo? Nechceš aby to bolo ako pred tým?" Bol som tak blízko, že musel cítiť aj kedy vydychujem.

V rychlosti jsem se postavil na nohy a opřel se o zeď. Koukal jsem na něj celkem vyděšeně. "To nic, ignoruj." trošku jsem si odkašlal. Byl tak blízko mě, mám pocit, že každou minutu asi vybuchnu. Už jsem neměl tak bílou pleť,na lících mi to začalo růžovět až červenat.

Bavilo ma ho rozrušovať. Prišiel som k nemu, oprel som sa jednou rukou o stenu a zase som mu začal šepkať. "Prečo sa ma bojíš?"

"Chceš na mě působit jako na holky? Promiň, ale asi sis nevšiml, jsem taky kluk." Začínal jsem být v klidu, to je to hlavní.. být v klidu. Chápu, že máme k sobě blízké a vzácné pouto, kdybych byl dívka... pochopil bych to do detailu, ale já nejsem. Nemám hrudník, jako jeho favoritky. Ne, to vážně nemám. "Jak to vlastně děláš? Necháš si je odvézt na romantickou večeři, po té do hotelu a potom to je samý sex, sex, sex, sex. A náramně to zakončíš tím, že se ráno sbalíš a ve škole si jich nevšímáš a děláš, že o ničem nevíš? Ne, dík.. zájem fakticky nemám." Po té jsem ho lehce odstrčil.

Auu... To vážne bolelo. J-ja som ho naozaj nechcel zbaliť! Teda, neviem čo to o mňa vošlo, ale ja som to nebol. Ale v tej chvíli sa vo mne jednoducho prebudili baliace inštinkty a ja som konal. V tom momente som si spomenul že som mu neodpovedal. "Eh... hotel nie. A večeru robím ja." Začervenal som sa. Kori nadvihol obočie. "No, áno. Viem variť, pretože moji rodičia pracujú dlho a skoro vždy sú na služobkách, takže som sa musel naučiť aspoň ako-tak variť. A to baby neuveriteľne berie. A sex.. No, to je väčšinou tak, že jeden deň, povedzme pondelok, ich pozvem na obed. V utorok ich pozvem na večeru a potom ich odprevadím domov o slušnej hodine. A v stredu... v stredu je to večera aj s bonusom. Občas blowjob, občas aj sex. Ako kedy."

"Dobře, už mě to nezajímá. Dělej si s děvčaty co chceš, když tě to baví." Obešel jsem ho a podíval se na hodiny. za nějakou chvíli by mělo zvonit, asi se uleju i z další hodiny. "Promiň, že tě stále srážím k zemi mými slovy.. Ale nesnesu pohled na to, jak se bavíš." Vzal jsem si papíry a ostatní věci, který jsem nechal na lavečkách.

'To som posral...' Nič iné sa mi v hlave ani neozývalo. Oprel som sa o stenu a nadával som sám sebe. Kori v tom okamihu zašiel za roh, ja som sa doslova odrazil do steny a išiel som za ním. Nepočul ma, v ušiach mal slúchatká. Trhlo ho. Otočil sa a vytiahol si ich z uší. Akoby čakal, že prídem. "Počuj, ja... Nie som zlý. Veď ma poznáš, nie?"

"Od našeho narození... velmi dobře." Ono je to tak, Kasai i já jsme se narodili ve stejný den, ale každý v jiné osobě. Takže, nejsme bratři ani nic takového. Jsme jen náhodně pro sebe...stvořeni. Kasai je ale o pár hodin starší, než já. .. Díval jsem do těch jeho hnědých očích, které ho dělají roztomile drsným. Pfú. Zazvonilo. Kasai bude pravděpodobně zase obklopen dívčiny.
Neovládol som sa. Bolo to silnejšie ako ja, a akokoľvek gýčovito to znie bola to pravda. Neovládol som sa a rýchlo som Koriho pobozkal. Hneď som sa od neho aj odtiahol. Nemal som gule na to, pozrieť sa mu do tváre. Do tej ľadovo studenej tváre. Otočil som sa a vybral som sa do našej triedy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama